Speleohistorický klub Brno

Tento report je souhrnem tzv. poustevnického týdne, který Dave D strávil v osamění na boudě. Společnost mu dělali jen plšíci – zdatní to požírači uschované čokolády a 2 noci i Kuča. Pondělí Dave strávil procházením Skalky a hledáním děr menších rozměrů a významnosti, které leží severně od základny – navštívil jeskyně U studánek a Červinkovu. Večer s Kučou zkoumal komíny v Novodvorském ponoru.

V úterý jsme se na ZUBu sešli Bob, Dave D, já (Dave Luv) a Kuča, který shlédl poslední postupy a musel do práce. Bob v Trucchodbě pokračoval v tvorbě stropní těžební dráhy – ohýbal 3. segment obráceného T-profilu, aby dráha dosáhla od konce přímého směru Trucchodby až do síňky na začátku – do místa nad vstupní plazivkou, kterému se pro jeho tvar přezdívá chobot. Ovšem Bob neměl svůj den, jak sám prohlásil – po vytvarování kolejničky zjistil, že ji má naopak, takže nesouhlasily návrty uchycení a jiné detaily. Naštěstí nepropadl panice a za pomoci nás 2 čukrů dílo zdárně dokončil. V době, kdy jsme neměli jak Bobovi pomáhat, těžil Dave materiál v koncové síňce a já čistil dno Severní propasti – vytáhli jsme několik kýblů balvanů, které byly na dně odloženy z dřívějších akcí.

Večer byla dráha úspěšně otestována nasazením vozíku, jehož pojezd Bob vyráběl několik týdnů a odesláním prvních lóden z čelby. Protažení dráhy přes chobot jsme prozatím zavrhli – rozměry vstupní plazivky to neumožňují.

Ve středu se na ZUBu potkali Bob a Dave D a pokračovali v tunění dráhy. Vytěžili celkem 3 kolečka materiálu a podle Dejva je urychlení transportu materiálu Trucchodbou asi desetinásobné oproti stavu bez dráhy. V závěru akce Bob domlouval počátku chobotu a byl v této činnosti velice úspěšný – jeho výšku zvětšil v třetině délky plazivky po jedné straně na dvojnásobek.

Ve čtvrtek 10.7. do dění na ZUBu zasáhla opět dvojice – tentokrát já (Dave Luv) a Dave D.  Zalezl jsem na čelbu do koncové síňky a seznámil se s obsluhou dráhy. Hned při nahakování první lódny za čelbou se mi poškodil 1 ze 4 popruhů, na kterých lódna visí pod vozíkem – naštěstí jsme zjistili, že ji stačí zavěsit jen na 2 popruhy do kříže a při transportu se nikde nezasekává ani nesype. Dave D zůstal v počáteční síňce nad chobotem, přitahoval si plné lódny lanem a svěšoval je z dráhy. Nazpět k čelbě se vozík s prázdnou lódnou vrací samospádem. Pro jeskyňáře větších rozměrů je však připevňování lódny k vozíku u čelby docela očistec – musel jsem vylézat ze síňky a podlézat vozík s visícími háčky na konci dráhy.

Po 5 lódnách už jsem měl potřebný grif. Tentokrát jsem těžil pravou stranu síňky, v úzkém pruhu až ke stropu. Kluci na minulé akci sondovali roxorem a uprostřed síňky narazili v přímém směru na kamenný konec síňky, ukrytý asi za 30 cm sedimentu. Já však měl před několika týdny zvláštní sen, kdy jsem viděl pokračování síňky vpravo nahoře od středu, ústící do volné prostory. Po stržení těženého pruhu v oblasti stropu se neukázalo zvětšující se odsazení sedimentu – pořád to byl zhruba 1 cm od stropu.

Začal jsem kopat pod stropem více vpravo – v kapse, kterou jsem si připravil v sobotu. Značně mě povzbudilo sondování roxorem, kdy jsem ve směru šikmo vpravo a vzhůru nenarazil na kámen. Po odtěžení dalších lóden a stržení stropu v tomto prostoru jsm si všiml, že se odsazení sedimentu začíná zvětšovat. Nasadil jsem nejvyšší bádací tempo, kdy jsem rezignoval na plnění lóden a jejich odesílání po dráze. Při sondování kladl materiál čím dál menší odpor – to už mi bylo jasné, že se blížím k volné dutině. Pomocí roxoru jsem nabíral horní vrstvu sedimentu a shazoval jej na sebe do síňky. Po sloupnutí asi decimetru sedimentů se přede mnou začal rýsovat otvor, kterým jsem dohléhl na kamennou stěnu, vzdálenou asi 2 metry.

Houknul jsem na Dejva, že můj sen se stal realitou a horečným tempem jsem těžil přístupovou plazivku k novému objevu. V nejvyšším místě jsem začal obnažovat kruhovou klenbu a nad ní jsem rukou hmátl do volného prostoru. Průvan ani ozvěnu jsem při hlavě strčené v plazivce nezaznamenal. Zato jsem spatřil boční stěnu korozně modelované prostory, vedoucí paralelně s hlavním směrem Trucchodby.

Pode mnou začal vznikat mohutný suťový kužel, jak jsem jen pomocí roxoru těžil materiál z plazivky (ostatní těžební náčiní jsem si v zápalu boje zaházel ;o). Obnažil jsem půlkruhový profil plazivky, která stoupá pod úhlem asi 45°, délku má necelý metr, na výšku u středu 37 cm a max. šířka (při základně) je 45 cm. Směrem dolů je možné základnu přibrat pro mohutnější jeskyňáře. Za mocných nadávek, způsobených zachytávajícím se foťákem v overalu, jsem se do plazivky nacpal (kvůli foťáku jsem se musel plazit vleže na zádech) a za Dejvovy pomoci (podkládal mi nohy) jsem se vytáhnul do volné prostory, kterou jsme pojmenovali Dómek nohsledů. Za mnou plazivku bez problémů zdolal Dave D a stanuli jsme v největší volné prostoře, odhalené na ZUBu za posledních asi 10 let.

Dómek má při podélném řezu (paralelně s hlavním směrem Trucchodby) tvar trojúhelníku, kdy objevná plazivka ústí hned v jeho začátku v nejvyšším bodě – přímo pod minimálně 5 metrů vysokým, šikmo ukloněným komínem. Ve směru paralelním s Trucchodbou dóm pokračuje v délce asi 2 metry, kdy se výška stropu postupně snižuje (přepona trojúhelníku) – sklon stropu a komín nad ním značně připomíná tektoniku Jižní propasti. Šířka dómu je asi 1,5 m a jeho pokračování tvoří úzká puklina pod hranicí průleznosti, do které od stropu ústí jiná, též neprůlezná puklina. Opět značná podoba s Jižní propastí. Dave D se kousek do pukliny propasíroval a zahlédl mírně klesající pokračování.

Komín vypadá být snadno zdolatelný (sami jsme to nezkoušeli, dokud neodstraníme řadu vratkých kamenů, nacházejících se v jeho  průřezu). Na konec jeho zužujícího se pokračování jsme nedohlédli. Povrch stěny pod ústím komína je tvarován facetami.

V dómku není žádná krápníková ani sintrová výzdoba, jen u stěny naproti objevitelské plazivce se v sedimentu rýsují neprosintrované kulovité tvary, vzniklé možná ztvrdnutím sedimentu skapávajícího z komína.

Po základním zaměření objevu jsem si vychutnal sjezd plazivkou zpět do síňky. Zahloubením přístupové plazivky se zřejmě dómek spojí se síňkou pod ním v jednu vyšší prostoru. Jelikož mě chytl šílený bolehlav, vylezli jsme z díry a radovali se z dnešního objevu. Na čelbě jsem strávil přes 3 hodiny bez zapnuté vzduchotechniky – přítomnost dómku nad koncovou síňkou Trucchodby jistě přispěje k daleko lepší obnově vzduchu v této části jeskyně.

Na příští akci nás čeká odtěžení suťového kužele pod vstupní plazivkou do dómku, její zvětšení a Kuča si jistě rád vyzkouší prolézt nejen komín, ale hlavně pro nás běžné smrtelníky neprůlezné puklinovité pokračování dómku.

Proč jsme objevenou prostoru pojmenovali zrovna Dómek nohsledů? Zkuste se plazit jeden za druhým pod stropní dráhou v Trucchodbě na čelbu a zjistíte to sami. Původní význam, pronesený jistým jedincem, zde ani nebudu psát ;).

Spustit prezentaci