V sobotu 21. června se v Braccianu konala konference o akvaduktech Paola a Traiano Acquedotto Traiano-Paolo: nuove ricerche nel territorio di Bracciano. V bazilice se sešly dvě skupiny, každá zabývající se jednou větví. Samozřejmě jedna z nich byla Romasotterranea. Trajánův akvadukt jsem navštívil v lednu tohoto roku – viz předchozí report.
V neděli 20. července jsme se na šlapadle vydali přes jezero Lago di Martignano severně od Říma. Vycházeli jsme z mapy a ústního sdělení o poloze vchodu do emisaria jezera (co je to emisario? – viz příspěvek o emisáriu Lago di Nemi z května 2014). Provedl jsem výsadek a v absolutní džungli hledal vchod. Cestou překážely obrovské fíkovníky, ostružiníky a plno trnitých lián. Bohužel ani po 20 minutách jsem jej nenašel, možná někdy příště.
Ve čtvrtek, posledního to dne v červenci proběhla tajná akce do blíže nespecifikovaného podzemí, o čemž bohužel nemohu nic bližšího říci, neboť se jedná o velmi citlivou záležitost dotýkající se počátků křesťanství. Nicméně jsem si splnil další sen. V sobotu druhého srpna jsem poté navštívil katakomby Vatikánu nacházející se ještě o podlaží níže pod pohřbenými papeži v kamenných truhlách, kteří jsou součástí okruhu pro návštěvníky baziliky sv. Petra. Shlédl jsem pohřební komory i s hrobem sv. Petra. Vlhkost zde byla stoprocentní a vedro šílené. Nicméně byl to velice silný zážitek, ani jsem netušil nakolik je tamní podzemí rozsáhlé a jak se prolínají křesťanské motivy s těmi římskými předkřesťanskými.
Odpoledne jsme se vydali do tunelu postaveného diktátorem Mussolinim. Mělo sloužit jako metro, nikdy však k takovému využití nedošlo. Později bylo využito pro pěstování kdečeho (http://www.theguardian.com/world/video/2012/aug/15/rome-cannabis-farm-mussolini-tunnel-video), my jsme narazili pouze na pozůstatky po pěstování hub. Škoda. Tunel je dlouhý 1300 m a hned na začátku po projití bočním vchodem jsme se dostali do novodobě vyražených prostor ve stylu Stránské skály, ale tak 5krát větší. Když jsme vylezli ven, upoutal nás blízký rozbitý kostel s prvky z 2. století. Vlezli jsme dovnitř a nacházely se tam i schody do podzemí s nádrží na vodu – pravděpodobně byl dříve používán jako nympheo a později byl přestaven na kostel, který byl přestaven na trafostanici a dnes je v troskách.
Počítaje všechno podzemí, které jsem v Římě a jeho okolí navštívil, tak jsem viděl všechno, co má pod správou skupina Romasotterranea, jediné co se nepovedlo je návštěva Kloaky massimy, tak třeba jindy.
