Speleohistorický klub Brno

Nastal poslední únorový víkend a po sněhu nebylo v našich jihokrasových podmínkách už ani stopy. Čvachtavé bláto u jeskyně přivítalo první čtveřici badatelů – Dave Luv, Dave Duna, Saigon a Kuča. Jenže se vyskytl problém – Kučovi někde utekla Zebra. Naštěstí ji během dne našel a za její zmizení prý může paní Kučerová 🙂

V díře jsme zaznamenali mimořádně vysoký skap, voda poprvé kapala z mrtvých krápníčků nad Severní propastí i z kalcitových žilek v koncové síňce. Na dně Severní propasti byla vysoká vrstva malčinského bláta. Po minulých akcích řádně ubylo jeskynních výplní v pokračování Trucchodby. Strop chodby stupňovitě stoupá, stropní koryto směřující k pravé straně čelby je přerušeno a nahrazeno sedimentem v místě odpadnutých skalních bloků. Téměř zmizelo i odsednutí sedimentu po pravé straně, pořád je však tato strana čelby tvořena lépe kopatelnou červenou hlínou, oproti přímému směru, kde převažují jíly.

Duna těžil pravou část čelby a já odebíral jílovitý svah pod Dómkem nohsledů – všechny lódny totiž od minule byly prázdné na čelbě, ovšem naházené v dómku, takže bohatá výzdoba (ztuhlý sediment v podobě kulovitých tvarů) je minulostí. V sedimentu vstupní plazivky jsem postupně nacházel  zbytky svinovacího metru, který věrně sloužil při loňských objevech.

Postupně se začalo těžit v obou částech jeskyně – Kuča se Saigonem a Standou tahali kýble s kamenivem z Jižní propasti, já s Dunou jsme transportovali první rundu lóden na dno Severní. Najednou se jeskyní začaly rozléhat další hlasy, z většiny ženské – to Zuzanáč prováděl exkurzantky, tedy naši novou posilu Katku a bejčinářku Šárku. Po jejich návratu jsme v Severní s Dunou osiřeli a jelikož nebyli lidi, už jsme plánovali, že s bádáním pro dnešek končíme a půjdeme se po letech podívat do Netopýrky. Ovšem v Jižní zrovna chlapi dotahali kýble, takže nám mohli začít odebírat lódny.

Po chvíli byla vyhlášena polední pauza. Stávající sestavu na povrchu rozšířil Reprák a chlapi z jeho bývalé práce, v podobné sestavě jako obvykle – Emila a našeho nováčka Pavla doplnil Martin. Reprák si tentokrát dal pozor a do roztočeného větráku vzduchotechniky nestrkal nos, jazyk ani nic jiného ;).

Po obědě byl čas na druhou rundu lóden. Ve dvou jsme je naplnili a přetahali na dno Severní, pak už se do díry vrátil zbytek sestavy. Na čelbu šel Standa a mohli jsme těžit až na povrch. Všechno se dařilo až do magického času 15:25, kdy při tahání 25. lódny slyším z povrchu – konec, urvanej vrátek. Vylezli jsme z díry a zjistili, že zbytek stromu, ke kterému připínáme vrátek, ztratil svou prožranou horní část, když byly tahány velké bloky z Jižní propasti. Budeme tak muset na příště vymyslet, k čemu nyní vrátek uchycovat.

Reprák v akci aneb přemýšlejte, jak budeme příště těžit ;o)

Leč nevzdali jsme se a pokračovali v akci. Pavel s holkami tahal nádoby jen přes kladku, za pomoci brzdícího klacku přivázaného k lanu jako rukojeť. Někdy se nám při svém couvání s napnutým lanem ztratil z dohledu v blízkém lese ;).

To už jsme se se ZUBem a jeho početnou sestavou rozloučili po Saigonovi i my s Dunou a pádili na autobus. U chatek si Duna uvědomil, že nemá v kapse klíče, takže si dal sprint zpět na díru. Jelikož při běhu se bystří smysly, uvědomil si po doběhnutí na díru, že má klíče v overalu :). Prostě den plný ztrát a nálezů.

O nočním dění asi není třeba nějak podrobně psát – vše důležité pověděl žaludek jistého účastníka nedělní exkurze, a to hned pětkrát 😉

Spustit prezentaci