Tuto hamletovskou otázku nevyřknul Kuča. Na ZUBu jsme se totiž 7.3. sešli jen tři – Bob, Dave Duna, Dave Luv. Cílem akce bylo vymyslet, k čemu budeme uchytávat vrátek, když se na minulé akci rozpadl zbytek letitého kmene. Nejlépe se nám jevil strom rostoucí přesně naproti původnímu, u jedné z noh trojnožky.
Z původního úchytu jsme použili dřevěnou podložku, na kterou dosedá vrátek. Aby se podložka nevykláněla do stran, jsou na jejích koncích vloženy hranoly kopírující tvar kmene. K uchycení vrátku kolem stromu se nyní nepoužívá účko, nýbrž elkový profil, spojený s vrátkem dvěma závitovými tyčemi. Nebylo nutné nijak hýbat s trojnožkou a uchycení vrátku se po vložení distančního špalíku před pravou závitovku osvědčilo – jen se musí občas dotáhnout matice a kontrolovat rovnoměrný návin lana.
Zůstal jsem na povrchu a upravoval terén kolem díry (kamínky místo bláta). Bob a Duna šli na chvilku zabádat, takže si ani nezapínali vzduchotechniku. Skap v díře je stále mimořádný a všechny lódny bylo třeba odblátit. Chlapi dali tradiční rundu 11 lóden, kterou mi pak Duna posílal z Centrálu a Bob už těžil druhé kolo. Lódny bylo třeba na povrchu znovu očistit, takže se jejich vracení protahovalo.
Zbývala poslední lódna, když se Dunovi kromě běžného céóčkového bolehlavu udělalo v díře hodně špatně a musel ven. Na povrchu pronesl památnou větu, která je v nadpisu reportu. Tím pádem jsme ukončili akci a naštěstí se černý scénář neuskutečnil ani později v Bobově autě či v busu po cestě do Brna 🙂
Poučení pro příště:
Nezapomeň vzduch si pustit,
byť jdeš bádat na chvíli,
nechceš-li pak hamletovsky
uvažovat u díry.
