Speleohistorický klub Brno

Na sobotu 12.12. svolal Kuča miniakci, ale nedařilo se mu sehnat maso, tedy k práci svolné jeskyňáře – z části i proto, že část SHKB byla na nejeskynní exkurzi. Podobným problémem však trpí více skupin na jihu krasu, takže pozvání přijal Béďa (6-11) – bylo nás tak víc, než na běžné akci v Ochozské 😉 .

Ráno tedy trojice Duna, Dave Luv a Béďa přišla na ZUB a začalo tipování, s jakým zpožděním se objeví Kuča. Ten se překonal a vlakovou terminologií měl padesát minut na příjezdu. Chlapům jsem řekl, jaký že jsem měl v týdnu sen – že dnes na ZUBu Béďa udělá objev. Zasmáli jsme se tomu a nejprve vytahali jednu rundu lóden ze severní větve. S Kučovým příchodem na povrch putovaly i kameny rozbité při rozšiřování ústí Vyve.

Poté jsme se přesunuli do jižní větve a dokončili Kučův plán – tedy vytahání zbylých kamenů, co ležely v Huntuntuntu a Jižní propasti po zpřístupnění Jožova dómku. Ač jsme nebyli na závodech, tempo bylo vražedné a do Centrálu doputovalo i zbylých 15 kýblů. Na exkurzi do Jožova dómku měl na začátku akce morál jen Duna, který hardcore plazení zvládl v rekordním čase 5 minut.

Následovalo pokračování v severní větvi a padla další runda lóden. Na čelbu šel Béďa – co když na tom snu něco bude ;). Pokračoval v Nohsledech v průkopu kolem pravého liťáku, tedy pod úžinou v jižní části dómku. Prohrabal se až na úplný konec, kde šikmý strop s drobným korýtkem uzavíral postup v sedimentu a trochu si zapíchal roxorem. Po propíchnutí asi 20 cm vrstvy sedimentu se dostal do volného prostoru.

Vytahali jsme všechny kýble i lódny z Centrálu na povrch, Kuča mezitím pokračoval mlácením kameniva ve Vyve. Takové to domácí kopání na dlouhé roky ;). Po odchodu Kuči jsme se rozhodli, že se ještě vrhneme do Nohsledů a zkusíme se těžbou dopracovat k tomu, aby bylo možné hlavu naklonit tak, aby člověk viděl do napíchnutého pokračování Nohsledů.

Na čelbě se střídali Béďa a Duna, vytěženým materiálem jsem plnil lódny. Sice bylo pokušení postupovat jako při objevu Nohsledů a vytvořit mohutný suťák pod vstupem, ale odolali jsme a pro lódny do Severní došli ;). Po chvíli zahlubování dna Béďa radostně volá, že když roxor trochu přizdvihnul, tak ho celý spustil šikmo  dolů, k tomu i ruku až po loket – tedy min. v délce 1,5 m není žádná překážka. A k tomu dodal větu – on mi tam spadl. Zakoulel jsem očima v představě, že můj oblíbený bádací nástroj sjel do kilometrů chodeb pod Skalkou, naštěstí jej však Béďa po hmatu dokázal vylovit.

Všichni jsme vyzkoušeli ten opojný pocit mít ruku s roxorem zasunutou v drobném otvoru až po loket. Ovšem místa pořád nebyl dostatek k tomu, aby se člověk do otvoru podíval. Zato však již šlo hlavu přistrčit až pod strop a zde jsme spatřili, že po celém obvodu, kterým strop Nohsledů pokračuje pod úroveň terénu (oblouk v půdorysu), je sediment odsednutý od liťáku a toto odsednutí kopíruje předpokládaný tvar stropu. Tedy po dalším zahloubení průkopu se nám začne Dómek nohsledů prodlužovat jižním směrem.

Béďovi se povedl další kousek, který se nám pak už nepodařilo zopakovat – po chvíli těžby dokázal prosvítit odsednutý sediment v místě, kde šikmému zásunu roxoru do hlubin nic nebrání – zahlédl jamkami zbrázděné horizontální pokračování.

Ani s puštěnou vzduchotechnikou nebylo ke konci akce za úžinou moc dýchatelno, takže jsme po naplnění všech lóden s bolehlavem vystřelili z díry. Až v autobusu jsem pak zjistil, že je o hodinu méně, než jsem si myslel, takže jsme pak s Dunou prošli večerní Brno plné vánočního hudebního nevkusu a tisíců lidí třímajících vratné kelímky za 40 Kč v sousedství ultramoderního časoměru zvaného pinďour, na němž zjistit přesný čas je pro laika nemožné.

Jižní větev s Huntuntuntem je v tuto chvíli dotěžena, takže snad otvírající se pokračování Dómku nohsledů inspiruje více členů k bádání v této části jeskyně. Jedna pořádná akce v 7 lidech a do míst, kam lze nyní vstrčit jen ruku, se dostaneme bez plazení. Případní zájemci o bádání v jeskyních, nebojte se nám ozvat – nejen na miniakcích uvítáme každou pomocnou ruku.

Spustit prezentaci