V pátek 17.6., jak už bývá pár měsíců mým zvykem, jsem dorazila do práce se sbalenou krosnou. Přešla jsem – již tradiční – hlášky typu „Kam se stěhuješ?“, „Výplata už byla!“, „To si s tím jdeš pro stravenky?“ atd a jakmile padla vystřelila jsem na vlak. O půl11 jsem dorazila do Blanska, kde na mě čekal můj krasový řidič pro tento víkend číslo 1 – Luboš. Zabouchli jsme dveře od auta a s výkřiky „Rychle pryč!“ a „Hurá do krasu!“ jsme vyrazili na základnu Myotisu. Tu už byl Alda s Pepou a my s Lubou si hned po příjezdu s velkou chutí otevřeli lahváče 🙂 Pivo, rum, borovička, becherovka – to má pak člověk nejeden supr nápad, takže…
Kolem půl1 dorazil krasový řidič číslo 2 – Lukin a vyráží se na Dagmaru. Na jejich základně vytáhneme Kubu ze spacáku a hurá do lomu, noc je přece ještě mladá a do rána se toho dá zažít spousta (a ještě víc vychlastat). Co si budeme namlouvat, sobotní ráno bylo krušné. Ještě omotaná spacákem jsem se nalodila do auta, pracně zapla pás (přes ten spacák a mém stavu to byl opravdu výkon) a spolu s Lubošem jsme byli přesunuti zpět na Myotis mým krasovým řidičem číslo 3 – Kubou. Ten pokračoval dál do Brna do práce (velmi odvážný chlap – po takové noci jít do práce). Na Myotisu jsem upadla na gauč a hrála mrtvou. Když v tom, kde se vzal tu se vzal Semišák se synem dorazili a způsobili mé zmrtvýchvstání. A nejen že přijeli, Semišák se chopil vařečky a naplnil naše po dlouhé noci hladové žaludky 🙂
Odpoledne Semišák s malým a s Agamem vyrazili poctít dagmaráky svojí přítomností v lomu a já s Aldou a Lubošem jsme vyrazili na Člupek. Po dešťových průtržích v minulých týdnech „trošku“ stouplo dno jeskyně a samotná klec na kýble téměř zmizela v nánosech blata. Při jejím vytahování jsme s Lubou u vrátku funěli, potili se jak prasata a ještě víc nadávali. Na fotce to možná nevypadá, ale fakt byla ku**vsky těžká 😀 Ikdyž jsem chvilkama myslela, že u toho vrátku vypustím duši, nestalo se tak a nakonec jsme na povrch dostali nějakých 30 kýblů. Já s Aldou jsme si vybrali aj pár kamínečků, které nutně museli jít s náma – takže jsme vše naložili Lubovi do vaku a vyrazili na základnu. Není nic lepšího, než mít supr kamarády. A když už jsme u těch super kamarádů – ve Vilémovicích jsme se vykupali a tímto velmi děkuji Semišákovi, že jsem si konečně díky němu umyla boty – seš fakt kámoš 😀
No co už, hlad je sviňa a tak vyrážíme do lomu na smažák. Tu se potkáváme (s kým jiným, žejo?!) s dagmaráky, kteří za účasti našeho Lukina těžili v lomu ve středních patrech. Noc ze soboty na nedělu jsem strávila na dagmarácké základně a protože proběhla v celku poklidně tak aj ráno bylo příjemné. Kolem 11 dorazila Kač s Najdou a Zuzanáčem. Po kafi vyrážíme s Kubou, který se chopil role průvodce, do Dagmary. Prohlídka to byla dlouhá – Najda najdovala, Zuzanáč fotil a já měla nutkavou potřebu narvat se do kdejaké škvíry. Ale protože jsme nebyli na závodech, každý si po chuti užil to svoje a ven jsme tedy vylezli nadšení a spokojení 🙂
Následovalo občerstvení v lomu a pak už jen zamáčknout slzičku a vyrazit z krasu zpět do reality.
komentářů: 2 ↓
1 Zuzu // Čtvrtek, 30.6.2016 // 16:55
Články ode mě jsou a budou lehce bulvární – zvykejte si 😀
2 Dave Luv // Pátek, 1.7.2016 // 13:28
Píšeš perfektně 🙂