PÁTEK
Nechala jsem se odvézt z Břeclavi mojí drahou polovičkou až na boudu. (Pro seveřany: „Ano, čtete dobře, nejen že vozí jižanskou královnu domů, ale už i do jejího království 😀 :D) A neb jsem byla po noční, vytuhla jsem a Kuba pokračoval na sever. Vzbudil mě až telefonát – jestli dorazím Pod Hádek. Po třech hodinách spánku to bylo nad mé síly a tak jsem roztopila skoro vyhaslá kamna a pokračovala v započaté činnosti. Vzbudili mě až kolem deváté hodiny večer další příchozí. V rozmezí pár minut, ale každý z jiné strany, dorazili Erik, Marťas a Saigon. Kolem půlnoci začalo být na boudě těsno. Z děr se vyhrnuli Staňa, Lazar, Kůča, Béďa a Reprák, kteří byli kopnout v Ochozské a na ZUBu – nutno dodat, že utvořili dvě družstva soutěžící o metry a tudíž akce proběhli současně! Pod Hádkem nabrali hosty – Romana s paní učitelkou. Takže jsme přátelsky popili cca do 4 do rána a aj ta kytárka se vytáhla a nejen jedna 😀
SOBOTA
Jelikož jsem měla naběhnutý režim „noční“, vstávala v pátek v devět večer a ani rum mě neuspal, spat jsem nešla a připravila tím ostatním trošku šok → s kocovinou slezete dolů a po noční pijatice nenaleznete ani památky neb někdo uklidil 😀
Výročka byla v plánu na 10:00, díky pár opozdilcům čas nebyl dodržel, ale nakonec (a to je důležitější) jsme se slezli všici. Přes „výhružky“ které během roku padli, nás nikdo neopustil. Takže, jak řekl předseda, zůstáváme v plné palbě. Pár změn ale nastalo. Béďa dostal za záhluhy klíče od boudy, Najda se za zásluhy stala neofiko interním členem, Zuzanáč místopředsedou a já revizorem. K zajímavým úkazům z výroční schůze určitě patří to, že v jednu chvíli muselo proběhnout hlasování o tom jak budeme hlasovat a perličkou určitě je první věta ze zprávy hospodáře: „Z*urvilo se toho fakt hodně.“ 😀
Po výročce se většina zdekovala domů, někteří na vejlet a jiní do ZUBu. Bob, Dejv a Staňa vyrazili hned a poprali se s naplněnými kýbly z pátku – takže kamenivo z VYVE spatřilo denní světlo. Já s Béďou a Kůča s Pyromanem jsme se na etapy vystřídali Pod Hádkem na nutné obžerstvení. S Béďou jsme do ZUBu dorazili právě včas – Bob už měl nakopanou rundu lóden z Nohsledů, která též toužila jít na čerství vzduch. Ještě před započetím těžby jsem se vydala na krátký průzkum VYVE a později jsem neodolala ani čelbě v Nohsledech, kde jsem už nezůstala pouze u dívání 🙂 Takže jednu rundu jsme dali ven, druhá čeká!
Po akci proběhla další návštěva Hádku, tentokrát to bylo více občerstvení než obžerstvení. S Béďou a Kůčou jsme se přesunuli zpět na základnu, kde nás už čekal Erik s Lazarem, kteří si z vejletu přivezli kamarádku Věrku. Ráda bych napsala, že jsme přátelsky popili do rána, ale vlezli nám do teho dva blbé nápady 1) karbidová bomba 2) roztřelení sněhuláka Skirita 😀 Odolával, ale na třetí pokus jsme ho dali a nikomu se kupodivu nic nenastalo !! Záznam zde ale kvalita nicmoc.
NEDĚLE
Deaklimatizace – tu někteří vzali velmi rychle. Do půlhodiny po probuzení jsem na boudě zůstala sama. Takže jsem se vrhla na úklid a čekala na svého seveřana. Ten měl úžasné načasování – dojel pár minut po té co jsem douklízela. Takže jsme zaríglovali boudu, pozdravili zbytky Skirita a i my odjeli domů.
Tož, zase v krase bando !
komentářů: 4 ↓
1 Seveřan // Středa, 1.2.2017 // 21:47
Tyhle vaše jižanský plátky stejně žádnej slušnej seveřan nečte 😛
2 Zuzu // Čtvrtek, 2.2.2017 // 2:36
Definuj „slušný seveřan“ 😀
3 Standa // Čtvrtek, 2.2.2017 // 10:52
Já hlavně děkuju Kučovi, že skrečoval tu bečku, když bych si ji stejně nedal 😛
4 Norek // Pátek, 17.2.2017 // 7:32
No tak proti vám je každý seveřan slušnej a většina se nesnižuje k dobrovolnému čtení těch vašich blábolů.