Sraz byl ve čvrtek večer na benzínce v Bratislavě neb do té doby měl každý vůz jinou trasu. Neobešlo se to bez menšího zpoždění, ale nakonec dorazili všici, rozdali se vysílačky a vyrážíme! Krátce po výjezdu došlo na první zkoušku komunikace, po typickém zapraskání vysílačky se ozvalo: „Volám dodávku, zapněte si světla!“ Po té následovalo pár metrů kdy všechna vozidla jela pohromadě. Zbytek cesty jsme se všelijak ztráceli z dosahu a zase nacházeli, ti co si mysleli, že jedou poslední, najednou byli první, protože dva vozy nutně potřebovali vidět noční Budapešť. Jindy se i přes dvojí upozornění na odbočku nepodařilo odbočit („Kubo? My jsme za váma, ale prej jsme měli odbočit, takže jsme špatně?“ „Potvrzuji.“) Dále jsme si vyzkoušeli, že ani zavřená benzínka nemusí být nejklidnější místo na odpočinek, Laďa si potrénoval angličtinu s místní policií, vykoupili jsme chleba v Lidlu (koupený dopředu úspěšně zůstal v Brně) a to by bylo k zážitkům z cesty asi vše.
Po příjezdu s krátkou zastávkou u vodopádů proběhla aklimatizace v místní hospůdce. Bylo nastaveno heslo dne: PITNÝ REŽIM JE DŮLEŽITÝ, kterého se někteří jedinci drželi až do pozdních nočních / brzkých ranních hodin. Ale i přes řádné doplňování tekutin jsme zvládli probrat organizaci, rozdat si trika a vydat se na výlet. Šlo se na loučku nad Gernik, kde mnozí neodolali sluníčku, výhledu a trošku se nad tou krásou zasnili. A co bychom to byli za jeskyňáře? Večer proběhla exkurze do Filipovi díry, což je jeskyně na konci vesnice, s nádhernou škrapovou výzdobou a sloužící coby zdroj pitné vody pro Gernik.
V sobotu se většina vydala na exkurzi do Polevy, odpadlíci na povrchový průzkum okolí Gerniku. Velké množství závrtů, mnohdy na sebe navazujících stojí za to vidět. Údolí ve kterém jsme byli se naprudko svažovalo k potůčku, který velmi rychle nabíral na síle. Sice jsme šli po turistické značce, ale terén byl schůdný s velkými obtížemi a zhoršoval se, takže jsme po nějakém čase vzali zpátečku. Nádherný byl mohutný strom, který byl zajímavě rozvětvený – očividně se nechtěl vzdát života ikdyž mu ujíždějící svah zrovna dvakrát nepřál. Další příjemnou zastávkou byla studánka ukrytá v houští, její chladivá voda byla po prudkém stoupání krásně osvěžující. Její zdroj a zdroj celého potoku, který dole v údolí impozantně burácel v různých kaskádách a vodopádech jsme našli nahoře v polích. Malý, schovaný vývěr opouštěl drobounký potůček, který se po několika metrech ztrácel uprostřed louky. O tento vývěr by stálo za to se zajímat (momentální zájem je pouze od mravenců o strom nad ním 🙂 ). Neb jsme údolí prochodili křížem krážem vraceli jsme se na baráček vcelku znaveni a čekali v příjemném prostředí místní hospůdky na výletníky z Polevy. Ti se vrátili v pozdních hodinách též znaveni, ale nadšeni z exkurze.
V nedělu jsme vyrazili bádat. Vybaveni vším možným i nemožným jsme dorazili ke krásnému portálu neaktivní vývěrové jeskyně – leč neuspěli jsme. Jen co jsme se zbavili jednoho nepohodlného mazlika a proplazili se dál, zjistili jsme, že se nacházíme asi v půce závalu, kde cokoli dělat by bylo šílenství. Trošku zklamáni jsme vyrazili mrknout na mlýnky, cestou jsme zapíjeli neúspěch a nakonec jsme se rozhodli povzbudit mysl koupačkou pod vodopády. Což se nám velmi vyplatilo! Oproti letní koupačce zde bylo mnohem méně rostlin a tak na nás vykoukl vstup do jeskyně pod vodopády. Béďa se Šlimecem neohroženě vyrazili na průzkum pouze v trenýrkách a z jeskyně se ozývala podivuhodná směsice zvuků – kdo ví co se tam dělo!! 😀 Každopádně je zde pěkná, malá jeskyně s výzdobou převážně travertinovou, ale i ten sintr se tu najde 🙂 Takže zklamání vystřídalo nadšení, dali jsme si něco na zahřátí a vyrazili na baráček. Ti co nebyli úplně zmoženi vyrazili večer na místní zábavu, poslední pivko v hospůdce, sbalit se, vyspat se a vyrazit domů.
Kromě závodu Arančina vozidla se zajícem proběhla cesta domů v klidu.
Takže díky všem za fajn atmosféru a těším se na další výjezd 😉
Fotky od Kuby
Fotky od Zuzanáče
