Speleohistorický klub Brno

Den první – tak jsme tady

Při propočítávání dovolené, jsem dospěla k závěru, že nemám důvod si tuto akci odpouštět a tak jsme tedy v pátek vyrazili s Lubošem na cestu. Při dojezdu už tu bylo hodně lidí a to se účastnili moraváci, slováci aj poláci – takže expedice jak má být 🙂 A započal aklimatizační večírek…

Den druhý – v jedné díře jsme se zpotili a v jiné vykoupali

Aklimatizační večírek byl náročný, ale aj tak jsme ráno vstali a vyrazili na pracovku do Horní Pusté – do Psiech dier. Co jsme se dozvěděli tak se tam kope už dlouho. Čelba je na svahu asi nekonečného suťoviska, ujíždí to, klóže to, no nic úplně příjemného. Dolů se jde dobře (fajnová skluzavka), ale když člověk znaven kopáním se má vyhrabat zpátky nahoru do prudkého svahu je to celkem makačka. Ale systém težby je tu zajímavý. Na čelbu je spuštěna lódna a když je plná tak se ve vstupním dómu zapře minimálně pět lidí do lana a rozeběhne se do zadních částí. Když jsou tyto „koně“ dobře napojeni, tak čelbu lódny opouštějí téměř nadzvukovou rychlostí 😀 Po pracovce jsme se šli projít do zadních dómů. Kromě pěkné výzdoby tu byla též krásná akustika, tak jsem neodolala a trošku jsme si zazpívali 🙂

Jak se těží v Psích dierách se můžete podívat ZDE

Po příchodu a obžerstvení a občerstvení na speleo-domku jsme naznali, že ještě nejsme úplně vybouření a tak jsme vyrazili na večerní exkurzi do Demänovské jaskyně slobody, ale tu už jenom v civilu. Nám moraváků málem oči povypadávali nad tou spoustou výzdoby. Asi všechny naše jeskyně se můžou jít zahrabat (nebo je zasypem rovnou sami, aby slováci neviděli o kolik jsme „chudší“ 😀 😀 ). Naznali jsme, že tato jeskyně je jasným vítězem v soutěži narvěte co nejvíce krápníků na 1m² 😀 Neb nálada byla dobrá a ještě lepší průvodce tak jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí – pro představu tu máte krátký úryvek z výkladu našeho průvodce i z dotazy z davu:

„Jak jste si mohli všimnout v celé jeskyni je nádherná výzdoba, jenom tady chybí. Je to proto, že se tu stala taková zvláštní věc, celé to tu jeblo a tím se rozjebala výzdoba nahoře i dole. Ale už tu můžete vidět začínající novou výzdobu.“ „A proč jen dole?“ „Ano, to je dobrý dotaz – hej, poslouchej, proč ty kokotiny narostli jen dole a nahoře ne??“

Musíte uznat, že prohlídka jeskyně v tomto duchu opravdu stála za to a proto nikdo z nás neváhal když nám bylo nabídnuto prodloužit si to ještě o prohlídku j. Mieru. Před spojovací chodbou jsme s Borisem neodolali a vykoupali se v Těsnohlídkově jezírku – opravdu to stálo za to 🙂 snažili jsme se ukecat ještě někeho od poláků, aby ve vodě byli zástupci všech účastnících se národů, ale za magory jsme zůstali jen my dva 😀

Spustit prezentaci

Den třetí – když chcete něco vidět, musíte si to pak odmakat

Exkurzně jsme se s Lubošem vypravili spolu s fotografickým týmem do Spodní pusté. A tam jsem zjistila jak moc velký vliv na mě měla včerejší prohlídka – od teď jak vidím padnutý větší blok, okamžitě se mi vybaví celé to tu jeblo – myslím, že se to dlouho nezlepší 😀 Je tu nádherná škrapová výzdoba, která se mě osobně líbí více než krápníková, takže jsem opět byla nadšená. Prošli jsme si aj část spojovací chodby do j. Slobody – Vodní a pak jsme se přesunuli za pracovní četou do Psiech dier. Zrovna když jsme došli byl už nasazený údernický tým na čelbě znaven, tak jsme je šli rovnou vystřídat. Řádně jsme si na 2hodinky zabádali a pak už jsme se všichni znaveni přesunuli do tepla a na jídlo a tak dál 🙂

Spustit prezentaci

Den čvrtý – když je venku sníh, jezdíme na bobech v jeskyni

S Palem a Andrejem jsme se vypravili do j. Sedmadvacítky. Vstup do ní je z j. Slobody vertikální plazivkou. Následně další cesta k čelbě je místama též trošku užší, ale myslím, že tam nebylo nic co by někoho z jihu moravského krasu rozhodilo 😀 Cestou jsme se pokochali nádhernou vyhlazenou stěnou se spoustou potvor, prostě krásné dílo přírody. A dech vyrážející situace (kterou jsem v rámci expedice zažila vícekrát) je, když prolezete nějakou píčovinu, říkáte si kam mě to kdo zas vede a vyleze ve velkém dómu s nádherně klenutou klenbou, kterou by jen tak nějaký stavitel nezvládl napodobit. Co se týká dómů, nutno dodat, že to tam prostě celé jeblo – nejjednodušší popis 😀 Čelba je docela sebevražedná – rozebírání závalu v úžině nad sebou, ale to nás nepřekvapilo tolik jako to, že jsme v puklině našli zaražené boby !! Bylo nám řečeno, že jim to přišlo jako dobrý nápad na transport materiálu z čelby do míst kde se ukládá – ale prý nebyl, nicméně tahat se s nima zpátky už se nikomu očividně nechtělo. A tak jsme s Andrejem neodolali a několikrát si projeli plazivku na bobech – fakt super zážitek 😀

Spustit prezentaci

Den pátý – popiči úspěšný den 😀

V pěti lidech jsme se vypravili do jeskyně na Sokolu. Už u vstupu jsme mohli oči nechat na nádherné a bohaté ledové výzdobě. Na čelbě nás Luboš po tišnovském způsobu naučil těžit na bludišťáky (1bludišťák = 10 lóden), nicméně jsme se nedostali ani ke třetímu, když se ze zadu začali ozývat výkřiky „no do piči, no to si děláš prdel“ a smích a o chvilku později jsme neslyšeli nic. Chvilku jsme čekali a když ani po té jsme se nikeho nedovolali, vydali jsme se podívat kam nám ti kopáči zmizeli. No bylo to krásné, pohádkové. Proplazili jsme se do síňky s pěknou krápníkovou výzdobou, z ní se dalo proplazit do další síňky, která byla komplet pokrytá sintrovými jezírky. A aby teho nebylo málo tak na druhé straně první síňky pokračovala ještě chodbička, která končila odbočkou s meandrem a následnou plazivkou – a na konci velká ozvěna. Odhadem objev cca 30m a když jsem se dozvěděla, že tam měli zhruba 3 akce, tak jsem mohla jen tiše závidět. Po kochačce a focení jsme se vypravili zpátky dolů/domů. Někteří si nemohli pomoct a dosti prudký svah si sjeli po zadku, místy jsme se hodně obávali jestli to má dotyčný ještě pod kontrolou, ale očividně to nedělal poprvé 😀

Po občerstvení na domku, jsme se ještě vypravili do jeskyně Chladivý dych. Už to vypadalo, že vstup nenajdem, ale nakonec se podařilo. Až u vstupu jsme se dozvěděli, že si jeskyni jdeme prohlédnout přesně na roční výročí od objevu. A stálo to za to, opět situace kdy prolezete nějakou chujovinu a ocitnete se ve velkém dómu. Po kompletním prolezení jeskyně jsme se usídlili ve velkém dómu s pěkným mostem, Boris pustil muziku, otevřeli jsme si pivko a pak se všichni přítomní stali buď modelkami nebo osvětlovači pro Luboše. Bylo to pěkné zakončení dne, panovala tam moc fajn atmosféra 🙂

Spustit prezentaci

Den šestý – odpočinková dámská jízda v Lubošově autě

S Lubicou jsme se rozhodli, že potřebujem trošku relax. A tak jsme si ve středu o chvilku déle pospali a pak se vypravili na oficiální prohlídku do j. Slobody. Zakecali jsme se zadákem prohlídky a tak jsme si jeskyni prošli víceméně sólo ve třech. Po prohlídce jsme neodmítli pozvání na kafe u průvodců. Ale pak jsme rychle jeli nakoupit a pustit se do chystání jídla, aby nám chlapy neumřeli až se vrátí z jeskyní. Asi v půlce cesty na domek jsme zatroubili na přeslékající se bandu a Luboš se tak mohl pokochat pohledem na svoje auto ujíždějící pryč bez něho 😀 Po jídle jsme se vypravili do muzea ochrany přírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši. Cestou dolů Luboš naznal, že je opravdu hroznej výpitek, když jezdí svým autem, ale není schopný řídit – expedice hold bývají náročné aj společensky 🙂  Bohužel jsme měli jenom hodinu do zavíračky a návštěva tohoto místa si rozhodně vyžaduje delší čas – příště musíme napravit. Po té co nás vyhnali z muzea jsme se rozhodli zajít si ještě na pivko, takže cesta zpět byla veselá a nahoře jsme se tedy lehce připojili k již rozjetému večírku 🙂

Spustit prezentaci

Den sedmý – když nemakáme o to více pijem

S bandou několika lidí a Lubicou coby modelkou na laně jsme se vypravili do Spodní pusté na focení. Časově nám tato akce zabrala dosti času, takže jsme se se už nikam jinam nepodívali. Ale o to déle jsme kecali večer 🙂

Spustit prezentaci

Den osmý – s oknem do Okna

Po náročnějším vstávání jsme se vypravili do  j. Okno. Cestou jsme šli přes Tunelovou j. ,kde jsme se pokochali ledovými náteky na stěnách. Okno je opravdu nádherně vyzdobená jeskyni se spoustou pohádkových zákoutí. Když jsme se dostali k čelbě, zjistili jsme, že někdo odnesl kopací nářadí a zapomněl nám to říct. Luboš s Borisem nakopali aspoň jednu symbolickou lódnu neandrtálským způsobem (pomocí nářadí z kamene) a vypravili jsme se zpět za doprovodu spousty nadávek od Iva 😀 Ale čas jsme využili aspoň k focení, takže jsme se v jeskyni na nějaký čas ještě zasekli. Při přeslékání před jeskyní jsme vymýšleli náhradní program a Miro dobrý nám zvládl domluvit oficiálně neoficiální prohlídku Demänovské l’adové j. Všichni jsme byli moc rádi, že jsme se tam podívali – stálo to za to.

Spustit prezentaci

Den devátý – vydali jsme vše co v nás zbylo

Poslední celý den. Vypravili jsme se tedy s odhodláním dát temu vše do Psiech dier. A pracovka opravdu stála za to. Na čelbě se vystřídili celkem tři týmy, koně běhali do zbytku sil a vytahalo se teho opravdu dost. Podařilo se usměrnit čelbu, tak aby byla kolmo k trase lódny, neb když jezdili lódny do zatáčky dost často brali něco s sebou, což pro kopáče dole opravdu nebylo příjemné. Značně znaveni jsme se vydali v pozdních odpoledních hodinách zpět na domek a užili si poslední večírek, který byl oproti zbytku týdne už opravdu velmi komorní.

Den desátý – nechce se nám, ale musíme

Pomohli jsme trošku s úklidem a vypravili se s Lubošem na cestu zpět, přeci jenom jsme to měli nejdál.

Bylo to úžasných deset dní poznala jsem spoustu nových lidí, jeskyní, užila si spoustu srandy i výkonů na dno sil. Spousta mozkových buněk tam zůstala už na věky, ale rozhodně více je zážitků co mi nikdo nevezme. A za rok se určitě chci vypravit znova. Děkuji všem za super atmosféru –

bylo nám fajn, bylo nám výborně 🙂

Fotky a videa v článku jsou od Luboše (ZO 6-21 Myotis)