S Pájinem jsme něco kolem půl jedenácté dorazili na Ponor a vyrazili na Zub, zvědavi co za nové objevy čekají na shlédnutí. A opravdu, dole se nacházejí štěrky a drobné kamínky a po chvilce kopání i písek, jako kdybychom byli na pláži. Prohlubovali jsme tedy Severní propástku. Odtěžili jsme hafo kýblů a šutrů do CS, kterou jsme dost zaplnili. Bylo zajímavé, jaké všechny vrstvy jsme těžili: bylo zde několik asi 2-3cm vysokých vrstev hlíny, písku, kamínků různých barev, dokonce i bílá hlína.
Chvíli před koncem nás naštívila skupinka, která opečovávala za cestičkou panu lesnímu stromky. Byla mezi nimi i studentka z Bolívie, jež se chtěla podívat dolů řka, že ještě nikdy nebyla v jeskyni jako jsou u nás, neboť u nich v Bolívii jsou prý jiné jeskyně (a hlavně doly). Tak jsem jí nasadil Pájinovu helmu a šli jsme to omrknout. Naštěstí to zvládla. Možná i pochopila proč to děláme… S přáním brzkého se prokopání do volných prostor se rozloučila. Ještě jsme chvíl makali, ale po 6 hodinách kýblování člověk již začne cítit únavu. A jak to tedy dole vypadá? Narazili jsme na skálu, ale kousek dál se opět propadá s krátkým výhledem do volných prostor 🙂