Speleohistorický klub Brno

Roky jsem chtěl do oděských katakomb. A to už od návštěvy těch pařížských. Počkal jsem si deset let, ale stálo to za to. A jako bonus jsem si procvičil ruštinu a to hlavně číslovky. Návštěvu jsem měl domluvenou už od léta, kdy se mi na krátkou otázku emailem jestli můžu přijet dostalo od jeskynářky Saši prosté „přijeď kdy chceš a dej vědět trochu dopředu.“

Dvoudenní cesta vlakem není zrovna ten typ zážitků které se v železničně malém Česku pěstují. S ohledem na ceny i nepříznivé časy odletů z Vídně a Prahy jsem zvolil přímák Leo Express do Užgorodu. Tam jsem si zazevlil celý den (sim karty, výměna peněz, prohlídka města a pivko) a vyrazil večerní plackartou do Oděsy. Ve vlaku 3tí lužkové třídy vládne očekávatelná směs cigaret a člověčiny a tak se ukázalo lůžko na samotném okraji vagónu, blízko rampičky kam chodí lidé kouřit jako prozíravě vybrané. Po 19 hodinách mě vítá slaboučké měkké podzimní slunce na azurovém nebi, mořský vzduch a majestatní mramorová budova nádraží, na kterou jsem se těšil už právě těch 10 let a byl a pro mě trochu ikonou Oděsy.

Hned ze začátku jsem si mírně nepotykal se zdejším systémem platby v maršutkách. Všude se normálně platí na Ukrajině při nástupu. Tady se ale tradice ustálila na platbu při výstupu, a často se hlasitě musíte domáhat otevření zadních dveří, nebo naopak zastavení když vás v nich skřípne a jede s vámi dál. Inu Oděsa platí pro ostatní Ukrajince za poněkud specifické město jak jeho zločineckou historií, argotem a snad i větší otevřeností k cizincům. Protip: Pokud zdejší systém dopravy neznáte a nechápete (stejně jako podstatná část místních) stáhněte si aplikaci na vyhledávání spojů EasyWay.

Před domem paní Světlany na mě na sídláku Katovskovo čekal Saša (muž) z klubu Поиск (Poisk). Zaplatil jsem si přes katakombáře domluvený pokojíček a seznámili mě s některými specifiky bytu jako plyn na klíček nebo uzavírání teplé vody aby neprotíkala. Byt byl sice sdílený mezi více nepříbuznými lidmi, ale vlastně celkem pohoda. Některý pro jejich samou práci bylo vlastně i těžký potkat.

Hned ze začátku jsem se uvedl na jejich týdenní schůzi, co se pravidelně koná ve čtvrtky. Starobazarný rynek byl docela problém najít. Zvlášť když vám kamarád Saša nabulíkuje starý název Kirovovův skvér. Běžné jak výročka SHKB. Snad jen s tím rozdílem že se tu víc naříká na bídu dostupného vybavení, a kromě jiného se řeší kdo jede pracovat do zahraničí nebo se konečně vrací.

Víkendy už ale věnujem podzemí. Aktuálním úkolem skupiny je přemapování velké části katakomb na vyšší přesnost a to 0.5 metru. Při takovýchto víkendových mapovačkách pracujeme obvykle se Sašou, kdy ráno vyrážíme venkovskou maršutkou z Katovskovo nebo z autobusáku. Skupinu doplňují mládežníci Eduard a Adia. Vše má pod svou koordinací legenda Konstantin Pronin. Profesor geologie, pracovník ochrany historických památek Oděsy a hlavně zakladatel Poisku. Na schůze moc není, i v jeho věku jsem jej potkával jen s mapovací taškou v podzemí. 30metrová měrná pásma, busola a milimetrák a to je všechno. Jako mapovací pomocník si tak podstatně zlepšuji číslovky do třicítky. Úžasný je taky „dětský polygon“. Jedná se o uzavřenou část katakomb odkud se není kam ztratit a je v obdelníku přibližně 500x1000m, vypouštějí tam na orienťáky cca 13 leté děti s mapou, busolou a foťákem přičemž na foták fotí malby které mají zakreslené v orientační mapě k nalezení. Mládežnická sekce čítá asi nižší desítky dětí.

Naše mapovací usílí se Sašou

 
Hlavním vstupem do katakomb je dnes obec Nerubalskoe, kde naše mapování také probíhá. O nedělích absolvuji i výpravy do systému Železná a Dřevěná vrata v Nerubalskom společně s Eduardem a Adiou. Katakomby jsou velmi teplé (14 st.) a suché. Tak akorát na modrákový overal. Mocnost vrstvy vápence je poměrně malá (cca 20 metrů). V Oděse nemají sice tak silnou uměleckou tradici jak katakomby pařízské, ale kresba uhlem je rozšířená a lze najít kresby od carských dob po dnešek. Nikdo se moc nerozpakuje s přidáváním dalších. Protože objem materiálu vytěžený z podzemí byl opravdu úctyhodný a celé město z něj bylo v 19. století postaveno, tak není vyjímkou najít i příruční výpočty o dodaném materiálu na stěnách. Důlní předáci si prostě z měkkých stěn udělali deníček. Často už od té doby lze v podzemí najít bázy pro přespání a se stolkem na oběd. Obvykle jeden člen nese linoleum kterým prostírá a všichni se pak dělí přímo na stole o všechno jídlo co právě donesli. Vajíčka, špek, čaj, moje slivovice i kvašáky vám dohromady udělají krásně.

Dětský orienťák v podzemí

Komerce v podzemí

V Oděse najdete dnes minimálně 6 různých komerčních nabídek na adrenalin v podzemí. Obvykle jde o přibližně 3 hodinové výlety. Čast z nich je organizována členy/bývalými členy Poisku. Město a jeho zastupitelstvo se nad tímto byznysem tvaří jako že nic a že podzemí neexistuje.

O své návštěvníky se přetahují dvě muzea.

A to muzeum partyzánské slávy v Nerubalskom, které je sice dnes už demýtizované, ale dříve bylo výkladní skříní mýtu sovětské propagandy o masivním odporu v oděském podzemí. Velkým překvapením zde pro mě byly kopie slovenských křížů z jiných částí katakomb a to s přáním veselé Velké Noci.

Muzeum Katakomb na Moldavance celkem vkusně představuje různé typy podzemí se kterým se lze v Oděse setkat pomocí rekonstrukcí pracoviště kamenolomu a protiatomového úkrytu.

Vyvracení mýtů

• Odpor v podzemí Oděsy nebyl tak masivní jak se uvádělo. Existovaly přinejmenším 4 větší skupiny organizované NKVD, ty měly ale velké potíže s morálkou a vyjimkou nebyly ani vzájemné popravy v nich.
• O použití chemických zbraní v oděském podzemí nejsou hodnověrné důkazy
• Čísla o obrovských počtech bojovníků v podzemí pravděpodobně vznikla vyjitím ukrytých lidí z katakomb po přechodu fronty. Mezi nimi bylo i velké množství zběhů z armády Slovenského štátu.
• Samotnou délku chodeb Poiskáři udávají odhadem na 2000 km, přičemž největší souvislý systém má mít 900 km.
• Metro by tu postavit udajně šlo i přes problémy s ementálem chodeb. Podle legendy Oděsu v sovětských časech předběhl v pořadí čekání na metro Dněpropetrovsk, který příslušné činovníky v oněch dobách více zloboval.

Nadzemní Oděsa

Je pro cizince docela přívětivé město. Jsou zvyklí na Turky a je tu dost amerických expatů. Přesto se mi na venkově dostalo poučení abych nedráždil lidi v maršutce angličtinou, do které jsme se Sašou občas přecházeli. Někdy tu prý funguje „Neznám, ale uráží mě to“.

Vlastně nedokáži říct co jsem měl na Oděse nejraději. Pravděpodobně to byly samy široké bulváry centra a krásné parky. Oděsa nabízí širokou paletu chrámů mnoha vyznání (pravoslavné, židovské, muslimské i katolické), z nabídky muzeií mě zaujala výborná expozice oděského koňaku značky Šustov (vezmou vás i jednoho na prohlídku, průvodce je ochoten mluvit jednodušší ruštinou), nebo muzeum pašeráctví. Pozor na takový nešvar. Je běžné že ukrajinci zavřou muzeum například dvě hodiny před zavíračkou, nebo vás prostě odmítnou vzít, že už jdou dom. Otvírací hodiny berte na konci pracovní doby tedy dost orientačně. Kolonáda nad přístavem a to i s Potěmkinovými schody a Tchýniným mostem je takové povinné must see, nicméně pro mě jako milovníka přístavů a namořní dopravy byl nejhezčí výhled až na samém jejím konci za Tchýniným mostem směrem na sever. Pokud chcete vidět zač je toho divoký kapitalismus a autentický rybářský trh tak nevynechte tržiště Privoz.

Asi jediná věc která se mi na Oděse vysloveně nelíbila bylo pobřeží. Pláže jsou zaneřáděné odpadky, smrdí fekáliemi nebo jsou chaoticky pozalévané různými betonovými chodníčky. Nadruhou stranu, na moře a pláže blízko milionového města obvykle není hezký pohled nikde. Možná ale stačilo jet jen o kus dál, nevím.

V lednu jedeme se Standem na vrchol jejich katakombářského roku. Čtyřdenku v podzemí na pravoslavné vánoce.

Ukrajinu opouštím s vyjimečným stavem v zádech, v kterém se ale nic zas tak vyjimečného neděje.

Moje nepřebraná fotogalerie

http://zonerama.com/Saigosova/Album/4959783

—

Kam dál, aneb další zdroje o Oděse:

Film od mého průvodce Saši o katakombách z roku 2006:
https://www.youtube.com/watch?v=vBt95OzoA74&app=desktop

Oděské katakomby v češtině na Xman.cz (článek kvůli kterému jsem psal ono vyvracení mýtů)
https://xman.idnes.cz/katakomby-pod-odesou-partyzani-d3q-/xman-styl.aspx?c=A160801_175922_xman-styl_fro

Příběh oděského ozbrojeného odporu na Palba.cz
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1709&sid=47c35ba38cf92869e582177bdba8a761

Soudobá Ukrajina a hlavně Oděsa v rozhlasové reportáži po vyjimečném stavu
https://plus.rozhlas.cz/udalosti-na-ukrajine-znovu-vyvolaly-ostrou-reakci-nato-vuci-rusku-zatim-slovni-7699984