Speleohistorický klub Brno

jeskyně Plošiny Skalka, historické podzemí

Speleohistorický klub Brno header image 2

Troška údržby

Pondělí, 14.1.2019 - 23:20 · 0 Komentářů

Další sobotu měla být pracovka, na kterou jsem nemohl přijít, ale věděl jsem, že je potřeba pár věcí na díře dotáhnout, aby proběla v pohodě. Tak jsem si 5. ledna udělal jednu soukromou – technickou. Opravil jsem na dřívějších akcích ulomené násady u rýčku a paličky, domluvil povrchovou hlídku a vyrazil. Skoro jsem svedl královnu, že pojede se mnou, ale ukázalo se, že její královský šat se právě někde koupá a suší a jen v nedbalkách a bez koruny jet nechtěla.

Rodinu jsem odvezl do Brna na slevové nakupování a ve tři hodiny jsem byl na ZUBu. Shodou okolností tam právě Pyrroman venčil maminku a psa a tak mi mohl pomoct spustit dolů potřebné nářadí.

Upravil jsem přechod mezi žebříky, aby si i člověk s kratšíma nohama měl kam stoupnout. Doplnil jsem jeden stup a ten původní, nebezpečný šikmý, jsem taky nahradil trnem.

Vyčistil jsem stěnu ve Východní propasti, která už byla zanesená tak, že původní stupy nebylo už skoro poznat, byla to dřina lézt nahoru a dolů to připomínalo skluzavku,

Sešrouboval jsem a upevnil ke skále spodní kus vzduchotechniky, který vypadával a plápolal. Hrozilo, že upadne při každém průjezdu vaničky.

Nasadil jsem nový vozík na lanovku a vyčistil pro něho cestu, Původní kladka jezdila těžko, byla dřina nasazovat a svěšovat vaničky a po najetí do prostřed dráhy vaničky zachytávaly o dno a o stěny. Odzkoušel jsem přetahat část vaniček z čelby. Hlavně dvě největší – tzv. macíčci – se kterými se po původní lanovce nedalo jezdit vůbec. Vozík na dráze není ideální (ještě mu budu muset dodělat minimálně oka na potahování) ale je mnohem lepší, než lanovka co byla dřív. V pohodě jsem přepravil i oba macíky. Akorát stačilo vytahat ze stěny trochu zbylého kamení a průjezd byl volný. Nahoru stačí trochu potlačit, zpět sjede sám. Tak uvidím jak se osvědčí. Snažil jsem se ho navrhnout tak, aby se dalo dobře tahat i z Krtkovky. Jen se na dráze otočí.

Poslední věc byl průzkum komínu v Nohsledech. Nechce se mi budoucí dráhu tahat spodem Východní propasti, protože by to vyžadovalo přitahovat vozík na čelbu a prověšování tažného lana s možností tvoření smyček. Ideální by bylo napojit se z Východní rovnou horem do Nohsledů a s velkým spádem dojet až na čelbu. Vylezl jsem nahoru do Nohsledů s vrtačkou a metrovým vrtákem a zavrtal do vrcholu komínu. Vrták zajel do nějaké dutiny. Bylo by supr, kdyby se tam tudy dala táhnout dráha a vyhnulo se kroucení na dně Východní a do Nohsledů, ale nepodařilo se mi najít, kam jsem se provrtal. Takže třeba se ten konec podaří rozšířit. Je tam snad jen hlína s kamením…

Blížila se půl osmá. Vylezl jsem ven vytahal nářadí, jednu lódnu sedoše, nahlásil hlídce, že jsem Ok, sednul do auta a sklouzal jsem se lesem na silnici a domů.

Tags: Zprávy z akcí