Dozvěděl jsem se, že mi odpadá v pátek hraní, a tak jsem (natěšený už od minule) obvolal pár lidí, že bych jel poškádlit komín v Nohsledech. Ten jel k tchyni, ta měla směnu, ten zabíjačku, narozeniny… všichni by chtěli, ale…no prostě pech. Tak domlouvám časy, kdy se budu hlásit po telefonu a po práci 18. ledna vyrážím. Před tím však ještě opravuji kladku zničenou na pracovce před výročkou. Tedy opravuji – je nutné ji vyměnit za jinou. Je totiž krásně přeřezaná. Čekal jsem že bude po celém obvodu probroušená za dobu používání, ale kupodivu je vlastně po celém obvodu netknutá, jen na jedné straně přeřezaná lanem. Vzpomněl jsem si na dohadování na výročce ohledně západky. Tady někdo ani neslyšel, že se mu dva metry od hlavy zaseklo ložisko kladky. Ta se přestala točit. Ale, tahalo se dál… Na sílu, dokud se nepřeřezala. Raději ani nechci vědět kdo u vrátku tahal…
Jedu na ZUB. Mrzne až praští, hlína je jak kámen a tak bez problémů dojedu až na parkoviště na cestě u díry. Převlíknu se. Zima leze na kůži. Do zmrzlých gumáků a rukavic se leze fakt blbě. Zámek naštěstí je namazaný a tak povolí hned. Věším vrátek. Matky jsou namrzlé… Jde to ztuha. Musím holýma rukama, abych nezasvinil závity. Než spustím vak s nářadím a zapojím vzduchotechniku necítím konce prstů. Lezu opatrně dolů. Že bych šel vyplnit nějaké papíry? Neudržel bych tužku. Opírám se raději i zády a lezu dolů do tepla. Teď zase naopak cítím prsty až moc… 😉
Vytahám si nahoru do komínu nářadí a svěsím raději lano lanovky, aby se nezničilo. Přemýšlím, kde začít vrtat, aby načechrávání bylo co nejúčinnější. Přesto, že jsou všechny tři baterie nabité, podaří se nakonec vyvrtat jen 3 díry. Dvě na garden baterku, necelá jedna na druhou a třetí nic. Sice hlásí, že je nabitá na maximum, ale vrtačku pomalu ani neroztočí. Asi budou chtít repasovat. Připravím vše potřebné a lezu ven abych podal telefonické hlášení, že je vše v pořádku a domluvil dobu dalšího telefonu. Chvíli počkám, vytáhnu vak s nářadím, odmontuji vrátek, počkám, než se odvětrá největší smrad, beru dejchák a jdu se podívat, co se podařilo. Jsem potěšen. Pár kamenů spadlo dolů a zbytek sedí bezpečně nahoře. Když tam vylezu, část stačí jen lehce posunout a padají dolů, postupně se prokousávám dál a dál. Na to jak málo děr se podařilo vyvrtat je to supr. Naneštěstí mi v polovině práce spadne dolů bádací kladivo a mně se nechce dolů… Po rozbití dalších pár kamenů bych potřeboval vykopat hlínu, která drží další kameny… Chvíli to zkouším tím co mám – majzlem a paličkou, ale nemá to smysl. No stejně už se blíží jedenáctá, kdy se mám hlásit. Slezu dolů. Kladivo není vidět. Je někde pohřbené. Lezu Východní nahoru. Otvor do Nohsledů je v komíně hezky vidět… Vylezu z díry. Pověsím vrátek a zjistím, že hadice se vzduchem nejde rozpojit. Ani v díře ani u ventilátoru. Nezbývá než třít a ohřívat dechem. Za chvíli povolí, ale zato já začínám mrznout. Do toho ještě přimrzla petlice na poklopu…Nakonec se vše podaří uvolnit. Šahám pro telefon, který se mi v tu chvíli rozezvoní v ruce. Mám dvě minuty zpoždění… Ale už mám zavřenou díru. Tak poklusem k autu, převléct, v Brně vyzvednout ženu a šťastný a unavený jedu domů… Tak zase jindy…
Část kladky bez poškození
Neslyším, nevnímám, nemyslím…Točím!
komentářů: 4 ↓
1 Standa // Neděle, 20.1.2019 // 11:46
Pěkná akce. Tak první placení za zpoždění a zápis do papíru se překvapivě rychle odpískal 😀
2 Bob // Neděle, 20.1.2019 // 15:42
To ne, druhé. První bylo minulou sobotu s Zuzkou. Já bych zapsal, ale zima byla silnější… 🙁
3 zuzu // Pátek, 25.1.2019 // 19:07
Bobe, jaké druhé zpoždění? Když jsme tam byli s Péťou tak vše bylo ok 😉 ale uznávám, že zimní pracovky na Zubu jsou nic moc. Jak se oteplý bude líp 😉
4 Bob // Neděle, 27.1.2019 // 19:09
Asi jsem to nenapsal přesně. Že se nejedná o první zápis, ale až o druhý. Včera to bylo podobné. Vstup jsem zapsal, asi jako jediný… Výstup už ne. Propiska nepsala už při vstupu, ale ještě bylo docela teplo, na konci je to peklo. Tužku v ruce neudržím….