Speleohistorický klub Brno

Původně plánovaná komorní akce nám úplně nevyšla, v pátek večer se nás na boudě sešlo 8. Poseděli jsme u ohně, popovídali si, zazpívali, jen ten Krteček si nedal říct a zmizel do Skalky. Toho večera minimalismus jihu dosáhl svého vrcholu, když jsme od ohně komunikovali s čelbou 😀

V sobotu ráno se naše řady rozšířili o další dva kopáče a vyrazili jsme do Ponoru, pokračovat v těžbě v Zurčícím přítoku. Přes kritické úžiny byly zavedeny lódny z obou stran opatřené lany, do nichž se dávali kýble s nepřátelským sedimentem okupujícím jeskyni. Nikde se tedy nemuselo nic přesypávat a práce nám šla hezky od ruky a v dobrém tempu. Po 30ti kýblech jsme si dali obědovou pauzu. Kač nám uvařila guláš, jako dezert jsme dali špekáček a hurá pokračovat. Na druhou směnu nám ubyli tři makáči. Nicméně jsme zjistili, že i v počtu 5ti lidí zvládáme těžit až na povrch! Dali jsme s vypětím sil 36kýblů a měli jsme toho dost, ale stálo to za to. Nyní se v prostoře dá pohodlně být na čtyřech, dno je pokryto bahnitým štěrkem propláchnutým vodou. Nad hlavou je asi metr vysoký komínek a na konci krásná čistá skalní stěna, mizící kamsi dolů. Vypadá to, že jsme v sifonu, ale potvrdí nám to až další pracovní akce. Takže cíl pracovky byl splněn – prostůrka v Zurčícím přítoku je přístupná i pro jiné než rachitické jeskyňáře, pokračovat zde zatím pořád má smysl a i většina mezideponií byla vytahána. Za odměnu jsme zajeli pod Hádek na občerstvení, ale poté už nám nejspíš došli síly definitivně. Vyhlásili jsme spacákovou párty – vzali jsme si nahoru lahváče a zazpívali si pár písniček už zakuklení. Já osobně jsem stihla usnout ještě než se začalo hrát 😀

V neděli jsme si udělali příjemné dopoledne na základně, počasí bylo méně příjemné a tak se nám nechtělo opustit teplo boudy. Ale jak běžel čas, zůstali jsme s Krtečkem poslední na základně. Vyrazili jsme do Ponoru nafotit postupy a vytahat ven nářadí. To stejné nás čekalo aj Ve Skalce, no a jak jsme tam tenhle víkend postoupili?

Tady máte popis od Krtečka:
Po odstranění vstupního kamene bylo možno nalézt o kousek dál a začít těžit úžinu. To se během pátečního večera a sobotního dopoledne povedlo. Nyní je Skalka horizontálně o metr a půl delší, přesně v místech Slezákem (1962) a poté Šenkyříkem (2005) publikovaného neprůlezného kanálku. Úžina je tvořená na hlavní puklině, viditelné z vrchu a ústí do rozšiřující se síňky. Strop síňky je tvořen neprůlezným komínem, který jde k povrchu. Jsou v něm zaklíněny omleté balvany. Celkově je komín modelovaný vodou. U stropu zasedimentované síňky jde vidět pokračování nekopírující směr hlavní pukliny. Odklon od směru je v rozmezí 5-30° severněji. Za kameny jde vidět cca. půl metru dál. Dno úžiny je kamenito-hlinité. Masiv se u dna rozevírá.

Další nedořešený směr je hned u vstupu do úžiny. Vypadá to, že jeskyně dál pokračuje severně pod masiv. Podle omletí stěny jde usuzovat, že další pokračování je  již v nezřícené části jeskyně. Je tedy nasnadě kámen odstranit a zkusit zahloubit jeskyni i tímto směrem. Odstraněním kamene docílíme i hladšího průlezu do objevené síňky.
I tato jeskyně nás tedy láká k dalšímu průzkumu. Už nás ale tlačil čas, museli jsme rychle poklidit základnu, abychom stíhali poslední spoj do Brna.

Byl to super víkend, z Ponoru se vytahalo 66kýblů na povrch, byla vyčištěna většina mezideponek, vyzkoušeli jsme nový systém těžby a funkčnost ventilace, dostali se zas o kus dál a otevřeli další otazníky a proto díky všem co dorazili a pomohli. Práce v jeskyni nikdy není o jednotlivci, sám tam člověk moc nezmůže. Už teď se těším na další akce a nové i stávající spolupráce 🙂

Účast
za SHKB – Zuzu, Dejv, Kač s Najdou, Erik
6-08 – Šlimec, Michal
6-20 – Martina
6-21 – Staňa
bezpartijní – Krteček (ČSS), Albert

Spustit prezentaci