Speleohistorický klub Brno

Na ZUB jsem dorazil něco po osmé. Kousek od skruží nám kvetou konvalinky, zato na smrcích u deponie se objevily růžové “značky smrti” od lesníků. Kůrovec tak podle všeho dorazil i sem.

Nakopal jsem pár lóden ze stěny pod Východní propastí, když se pak postupně objevil Kuča a po něm, těsně po deváté, Bob s Míšou. Vzhledem k tomu, že dómek Nohsledů i Východní propast jsou po několika akcích v řadě volné a vyčištěné, přesunuli jsme se na další pracoviště pod Východní. Cílem bylo prozkoumat možné pokračování bývalé čelby na dně Východní severním směrem, kde jsme už v minulosti těžili, než jsme přešli na současnou čelbu za Dómek nohsledů.

Spodní část Východní tvoří na jedné straně litá skála (po které sestupujeme dolů), na druhé straně je poměrně vysoká kolmá stěna ze směsi sedimentů a volných vápencových bloků. Stěnu Bob začal z bezpečnostních důvodů odkopávat na klenbě zhruba 4 metry nade dnem Východní propasti. Na povrchu byla silná dvojka tahounů – Kuča + Míša, kterým jsem pak postupně posílal to, co mi Bob s citem házel na hlavu. Odpoledne, už bez Kuči, který měl rodinné povinnosti, nás zbrzdilo několik technických závad s lankem, na kterém prasknul jeden pramen a prasklý šroub na vrátku, ale to byla pro Boba hračka.

Větší starosti pak přinesl odpolední slejvák, ve kterém musel Míša, teď už samotný, vytahovat jednu lódnu za druhou. Hliněná klenba postupně opustila jeskyni a odhalil se skalní strop, který po chvíli, kdy vedl vodorovně, začal stoupat. Nakonec se podařilo nakopnout dvě malé nezasedimentované dutinky dlouhé 30 cm, na šířku a na výšku cca 15 cm. Pod nimi se už zase skála vrací dolů a (pokud se nejedná o veliký skalní blok) konečně máme litou skálu –  horizontálně je to pod úrovní dna Hnízda (cca tak do 0.5 m) a půdorysně je to na protější straně než je skála po který lezeme dolů. Odhalená skála je zatím jen cca metr vysoká a široká šedesát centimetrů. Otázkou je kdy (a jestli) se níž nad dnem zase zalomí směrem do masivu.

Kolem půl páté jsem se s kluky rozloučil, udělal pár fotek nových prostor, nechtěně se proletěl vzduchem a vyrazil domů za svou drahou ženou.

Dál popisuje akci Bob:
Protože moje drahá žena ještě do sedmi pracovala, pokračovali jsme s Míšou dál. Už jsem nekopal ze stěny, ale snažili jsme se vyčistit dno od nakopaného materiálu, aby bylo zase uklizeno. Nakonec toho bylo ještě dalších pětatřicet lóden. (Celkově se tak vytěžilo cca 120 lóden. Přesné číslo nevíme, protože Míša po třiapadesáté, jak začalo pršet, přestal počítat…)

Nepříjemná věc se nám stala na konci akce. Míša táhl poslední lódnu. Zavolal jsem očekávané: „Poslední!“ a vylezl jsem do Hnízda. Ještě jsem zavolal, lezu nahoru. Míša vysypal lódnu, navěsil obě co měl nahoře, zeptal se jestli může a pustil je dolů. Pak zastavil lano a povídá: „Raděj budu pouštět pomalu…“ Bohužel, lano zastavil tak, že ho chytil holou rukou a prý ve chvíli, kdy z něho koukal nějaký drátek… Když jsem vylezl z díry z Míši crčela krev a měl pořezaných všech pět prstů na ruce. Tak bledého jsem ho ještě neviděl. Bylo jasné že domluvený čas nestihneme. Míšovi se tmělo před očima. Naštěstí už jsem byl venku, dal mu napít a zase se mi obarvil na správnou barvu. Zavřel jsem díru sklouzali jsme se lesem na silnici, sestřička u ženy v práci ruku ošetřila a všechno dobrý… Naštěstí to odnesla jen kůže… Jen poučení, že riziko nekončí vytažením poslední lódny a že by bylo fajn mít u díry zatavený sáček s příruční lékárničkou…

Spustit prezentaci