Speleohistorický klub Brno

Velká zábava s touto akcí začala už od výročky, kdy začal veletoč na téma co slavíme, za koho peníze a jak mají vypadat pozvánky. Jak to v ale v správném krasu bývá, stekla nakonec všechna voda dolů. Dlouho očekávaný dýchánek k 30. výročí Novodvorské skupiny začal předvojem dřevařů už v pátek. S Dejvem a Terkou jsme popili nějaké to vínko a burčák. Ráno se v rychlém sledu objevuje Katka s bečkami, buřty a gulášem pro všechny. Terku střídá v sobotu brzo ráno poslední chybějící dřevař Pavel. Práce s přípravou ohně začala hned, přičemž se následně připojil i Marťas, který dorazil klasicky oděn v jehličkách. První ze zvaných dorazil Radek Drtil, jeden ze členů zakladatelů, díky kterému jsme dokázali pozvánkami dosáhnout na členy už jen dávno tušené. Marťas rozdělal oheň už snad někdy o půl jedenácté a mohlo se začít s oslavou. Kuča ještě přibral na otočku nějaké trabantí kamarády a odpoledne v očekávání příchodu dalších celkem pěkně plynulo, i když jsme měli zprávy že před některými pozvánku zatajili snad i jejich manželky a nebo se prostě akci i přes vícenásobné osobní pozvání rozhodli nenavštívit. Za Dejvem dále přijela jeho Katka, která možná bude uvažovat o členství a zjevil se i Bída. Nečekaně na krátko se objevila Zuzu i s tátou. K 17. hodině proběhlo s mírným zpožděním na pozvánkách ohlášené slovo předsedy. Oheň už dávno hořel, ale i to neubralo na slavnostní chvíli, protože těch 30 máme jen jednou a následně jsme vzpomínali i na Jožana, na kterém klub přestál v podstatě v jednom člověku, než přišli noví lidé k obnově skupiny. Jožane je škoda, že jsme si tě mohli k ohni připomenout už jen svíčkou u památníčku. K večeru přibyli Zuzanáč i Michal Z. Kuča dotáhl k dokonalosti metodu sbírám síly – vydávám síly, takže jsme byli posluchači asi ještě jeho dvou kytarových pásem.

Alkoholové hrdinství není totiž žádná prdel, anébrž v případě oslavy která jede od dopoledne běh na dlouhou trať. Stalo se totiž neobvyklé, protože aspoň ta trocha bádací práce akci viditelně chyběla a shodli jsme se že máme pocit jakoby pár hodin navíc. Ostatně, nejsme trénovaní. Poslední akci kdy bylo na Boudě otevřeně cílem jen tak popít a pobýt myslím pamatujeme z konce srpna roku 2011 (Jožova „Jana-VANA, Erik zvolen Jahvem“), a možná ještě oslavy nových objevů na Zubu v roce 2014 s legendárními cuketami a bábou kořenářkou, co Sousedovi radši utekla do lesa. Tak ne, kecám, i v roce 2014 se to bez trochy práce neobešlo. Vlastně i Třicítka má jistou výjimku. Tato akce je zároveň dnem otevřených dveří na našich pracovních lokalitách. Všem 13 odvážným děkujeme za návštěvu, zájem a odvahu.

Prostě a jednoduše i bez té (přiměřené) práce to nemusí být ono. Za úplné noci se k nám přidávají slavit ještě Francimus a Číra. Přiznám se, Číra minimálně mě se Standou docela překvapil. A to hlavně proto, že jsem nevěřil kolik společných známých, například ze šlapanického skautu spolu máme.

Ráno k našemu překvapení dojíždíme zbytek bečky a další co čekala v záloze neobvykle potupně vracíme. Hru zmiz co nejdřív – nešáhneš na uklid tentokrát vyhrál Pavel, ale vzhledem k jeho mimořádnému dřevařskému nasazení i včerejšímu pokusu ulovit Na Hádku ryby na oheň pro ostatní to lze pochopit. Ostatně i teď vyráží ještě před svítáním na ryby. Boudu smýčíme ve složení Dejvovci, Saigon, Kuča a na poslední chvíli došlo i k opětovnému vyznačení zakládacího data skupiny na první schod, kde celá léta bylo než ho deště, bahno z holínek a hniloba onoho špalku smazalo. Co čert nechtěl, vloudil se takhle z paměti šotek a číslo 22 ještě předělám na 21 ze starých fotek. A i když možná nepřišlo tolik dávných klubařů co jsme čekali, tak vzkazujeme: Rádi vás uvidíme kdykoliv, i když Vám to třeba zrovna teď nevyšlo.

Archivní stránka s pozváním

Spustit prezentaci