Speleohistorický klub Brno

Koncem března 2024 se vydali dva speleohistorici: Saigon s Dejvem na motoputování Slezskem. Kromě epických záležitostí nejkřivější věže v Polsku, , epesního maurskonovogotického zámečku, nebo dvojnásobného nocování na místě kde se Polsko dělilo na Rusko, Německo a Rakousko-Uhersko jsme navštívili mj. řadu špičkových důlních expozic které by jeden v regionu snad před deseti lety ani nenašel.

Skvělým vhledem do života horníka před mechanizací byla expozice Sztolnia Królowa Luiza, a při představě že i s tou dřinou například při nakládání uhlí v podzemním přístavu jste vydělali Řískou marku za týden, což mělo byt tak na týden chleba s marmeládou trochu běhá mráz po zádech. Víc jak kilometrová trasa lodiček v podzemí vodní šachtou pro vývoz uhlí byla velkým dobrodružstvím. Výklad opravdového Šlonzáka dost ve slezštině, bral za srdce, až se nechtělo věřit že tento chlapík nepomáhal zrovna v té partě studentů která zdejší mělké rané ražby v roce 2005 začala zkoumat nebo aspoň fakt nerubal. Byl po zásluze odměněn nálepkou SHKB a vypadal že jej i celkem potěšila.

Vrcholem byla expozice Kopalnia Guido. Zde se dostanete až na 320 metrů pod zem svištěním výtahu šachtou. Dole neváhají spustit hned několik ražebních strojů. Například jsem vůbec nevěděl že uhelná sloj se dnes razí dvěma 250 metrů dlouhými štolami, které následně spojí 250 metrů dlouhá další. Pak nastupuje postupné obrubávání čelní stěny a postupné uvolňovaní hydraulických vzpěr za vámi drží řízené hroucení, protože je to pro povrch lepší než to nechat spadnout někdy potom. Působivé je taky holografické ztvárnění výbuchů metanu, nebo průlomu podzemní vody. Na konci si můžete dát bar v podzemí, kde lze zamluvit i svatbu. Výtahy ven jezdí co půl hodiny a včas je ohlašuje personál. Jen si dejte pozor na technický den. Důl pořád „pracuje“ a tak někdy plyny, voda a zazdívky potřebují svoji údržbu, aby byly pořád tam kde mají být. Je zde příjemných 16°c, dost rozdíl oproti 30°c za provozu kdy skoro nebylo vidět ruku od sebe.

Hornictví to není jen podzemí. Přes internet jsme se domluvili s místními milovníky českého jazyka a hlušinových hald Emilíí a Piotrem. V jejich doprovodu jsme mezi Slezskou Rudou a Bytomí dobyli první vrchol haldové koruny Slezska, parodii Emilie na turistickou výzvu Koruna Polska. Nakonec jsme navštívili i již silně renovovanou kolonii Zgorzelec. Nebyla jediná, po cestě jsme stihli i čtvrť Nikiszowiec, zde vlají slezské vlajky, šlo by tu točit film z Británie a prim po zdech hrají nápisy slezských hooligans.

Zabrousili jsme i do urbexu. Navštívili jsme bunkr č. 44. Místo brutální dvojnásobné rituální vraždy z roku 1999, kdy fascinace satanismem přesáhla u dvou mladistvých míru a rozhodli se zabít své dva, do té doby přátele, v rámci zvráceného rituálu. Jedno doživotí a jednou 28 let. Inu, na původně plánovanou sebevraždu vyměkli hned po činu.

Návštěva dolu Wujek byla posledním místem z význačných míst dělnického protikomunistického boje za svobodu co mi ještě zbývalo navštívit. Při brutální pacifikaci dolu po vyhlášení okupační stávky padlo 9 pracovníků, část zdravotnického personálu poskytujících pomoc raněným byla brutálně zbita.

Na závěr jsme navštívili i význačné krasové pásmo Jura. Mimo sezonu na nás jeskyně nečekaly a tak jsme si udělali výlet na jeden z význačných vápencových vrcholů a hrad Ogrodzieniec, který je jedním z pásu 27 hradů postavených dříve na obranu proti českým králům. Zajímavostí je na jihu tohoto pásma které se táhne 70km od Czestochové do Krakova vátá Bledowská poušť.

Jen do těch UNESCO vybraných stříbrných dolů v Gorach Tarnowskich jsme to nějak nedali. Byli jsme už docela předolováni. Tak zas někdy dole v dole a k tomu nechť vám Horňas z náměstí v Zabrze svítí karbidkou a zahraje Jo-Jo band Karvinou, jako nám když jsme nějakou silničkou v zahrádkářské kolonii dojeli do Karviné, za západu slunce a z 36 hodin hudby na flashce padla zrovna tato.

Kompletní fotogalerie zde: https://eu.zonerama.com/piecasablancapiepork/Album/11289608?secret=vjmAf87PEFd3U6ARXElcIrMC3