Speleohistorický klub Brno

Ať už pozítří nebo za pár století, kdykoliv se může stát, že někdo bude pátrat po starých datech z míst, kde se již situace změnila a hledaná data již nově získat nelze. Tvrzení to není obecné a nicneříkající, v nejedné jeskyni se mi stalo, že pro rozluštění zajímavé otázky jednoduše chyběl kousek sedimentu, který byl již vykopaný. Bez kopání samozřejmě obvykle nejde objevit nové prostory. Je však třeba volit postup co nejšetrnější, v nejpohádkovějším případě konzultovat postup s odborníky, anebo alespoň laicky dokumentovat a zveřejňovat, na co při práci narazíme. I tu „blbou“ hlínu. Jeskynní prostředí totiž mívá báječný potenciál na zachování cenných svědectví o dobách pradávno minulých, na základě kterých se následně mohou předpovídat i děje budoucí. A koho to nezajímá, tak i na předpovědi o přírodě více či méně občas reaguje ekonomika, takže v hodně volném důsledku může mít správná dokumentace z kopání v jeskyních vliv i na tu cenu chleba…

Toliko k výzvě nejen speleologickým, ale i v jiném oboru se pohybujícím čtenářům, aby při objevné činnosti dokumentovali a zveřejňovali, a to i zdánlivě zbytečné věci (krom milionu selfíček s psíma ouškama a s vyšpulenou papulí, na to opravdu nikdo moc zvědav není 🙂 ) a nyní k věci:
Přikládám fotografie a schématický nákres sedimentárního profilu v severním výběžku Nounejmu. Profil byl odhalen při hloubení průzkumné sondy v tamější části, práce probíhaly zhruba od června 2023. Na místě zdokumentováno 25. 1. 2025. Měření se bohužel provádělo jen od oka a vlastními končetinami, tudíž odchylky do 20 cm rozhodně nejsou vyloučeny. Kresleno na místě tužkou, následně překresleno v programech CorelDRAW a Malování. V nákresu chybí hadice pro přívod vzduchu (na fotografii), chyby jsem si vědoma, propříště napravím.
Stejně tak jsem si vědoma ne úplně ukázkové kvality fotografií. Zkušenější fotograf by potíž s nedostatkem místa a osvětlovačů (kdy osvětlovač byl zároveň fotograf a nebylo moc kde umístit světla, aby vytvořila alespoň jakž takž slušný úhel) zvládl vyřešit šikovněji, já to holt narychlo nalupala, jak to šlo a běželo, a zvolila taktiku zveřejnění většího množství fotografií focených z různých úhlů, aby bylo možno získat představu o prostoru alespoň tímto nouzovým způsobem… I v tomto případě ale zkusím dobudoucna zapracovat na polepšení.
Kvalita fotografií pak byla navíc ještě snížena webovou stránkou, avšak alespoň něco málo na obrázcích přece jen vidět jde.

Co lze na obrázcích vidět: V úzké, šikmo se uklánějící puklině ve vápenci se usadil sediment, v němž byly identifikovány dvě vrstvy. Rozhraní mezi dvěma vrstvami sedimentu má tvar, jenž v řezu připomíná písmeno V. Podložní vrstva je světleji hnědá, jemnozrnná, vlhká a plastická, s kousky ulomeného vápence. Kousky dosahují velikostí od prvních centimetrů do několika decimetrů. Nadložní vrstva je zbarvena tmavě hnědě, je jemnozrnná, vlhká, oproti podložní vrstvě kypřejší a nacházejí se v ní uhlíky do velikosti 2 cm. Nejvýše leží několik centimetrů mocná ušlapaná vrstva, tu jsme uměle vytvořili vlastním pohybem.

Co se týče interpretace, zde je pár prvních nepromyšlených výstřelů od pasu: „Véčko“ mohla vyhloubit řeka, mráz, nebo vzniklo v důsledku pohybu na zlomu…  Anebo taky jakkoliv jinak… Určit nejpravděpodobnější vysvětlení si při momentálním nedostatku dalších informací osobně netroufám.

P.S.: Jedním z dalších možných procesů vzniku mohlo být také umělé vyhloubení „korýtka“, aby se do něj mohla zasadit hadice na vzduch (viditelná na fotografii). Nikdo si už ovšem nevzpomíná, že by tam kopal takové koryto, plus byla také vyslovena otázka, proč by to někdo kopal takhle složitě. Že si ale nikdo nevzpomíná, ještě neznamená, že to tak nebylo. Pokud bychom chtěli tuto otázku vyřešit, můžeme vykopat stejně orientovanou malou sondu o metr vedle, kde už hadice není. Pokud bychom zastihli stejnou situaci, svědčilo by to o tom, že jde o přírodně vytvořenou strukturu, plus, jak trefně podotkl Obrdla, kdybychom při troše štěstí objevili výraznější rozdíl ve výškách dna koryta v obou sondách a pokud by se opravdu jednalo o řekou vytvořené koryto, mohli bychom určit, odkud kam tekla voda a kde se tedy zkusit více zaměřit na kopání. Tak uvidíme, zda se k něčemu dokopeme.

*

„Pitcha“ (na fotografii) je uzounké rozšíření pukliny na dně sondy v severní části Nounejmu. Když se do ní hodí kámen, dělá to „trrrrrr“, jak se kámen rychle odráží od blízko stojících stěn. Do díry se vejde akorát část ruky, odhadem snad pár prstů. Objevili ji Mates s Kučou den před výročkou, tedy někdy kolem 24. 1. Proč pánové tuto dírečku kosočtvercovitého tvaru pojmenovali zrovna takto, zůstává záhadou…