Speleohistorický klub Brno

V sobotu 7.12. proběhla na ZUBu pravděpodobně (?) poslední letošní akce. Ráno bylo, vzhledem ke globálně-oteplené zimě, poměrně chladno a doma cestou k autu jsem na zmrzlém chodníku div nehodil kládu, ale cesta přes Vysočinu po D1 proběhla celkem klidně, a tak jsem se kolem desáté zdárně sešel v díře s Bobem, který už měl od devíti všechno připraveno a mohlo se začít s těžbou. Po posledním bombardování na minulé akci, kdy jsem dostal pár přímých zásahů, jsme naznali, že bude nejlepší tentokrát přerušit spolupráci a vydat se cestou nemilosrdného, ale bezpečného individualismu – Bob nad čelbou u Východní a já v Krtčí noře. Na akci byl ještě zadoodlený Pavel Obrdlík, leč jsme neměli bližší info, kdy přesně se objeví, a tak jsme každý nastoupili na svá smluvená pracoviště. Bob s využitím částečné mechanizace s vrtačkou, na mě zbylo primitivní, ale účinné bádací kladívko.

Když jsem nakopal sedmou lódnu, ozval se shůry Pavel. Vydal jsem se mu tedy na povrch pomoct vytahat Bobovu nadílku – prostor pod Východní se nechutně naplnil hroudami strženého sedimentu a úlomky ZUBního kamene – program na zbytek dopoledne (a notný kus odpoledne) byl tak vyřešen. Po menším zaškolení (např. že pokyn z díry STOP!!! znamená pro obsluhu vrátku opravdu a bezpodmínečně STOP!!!) jsme s Pavlem začali vytahovat Bobovu předvánoční nadílku. S Pavlem jsme mezitím fajn pokecali (zajímavé bylo téma Lesní školy), jen škoda, že musel po hodině zmizet… Ale i tak bylo bezva, že přijel a pomohl. V takové situaci se další pár rukou navíc než hodí i když jen na chvilku.

[Pokračování →]

Po téměř půl roce bez odemknutí jeskynní uzávěry svolali Duna s Bobem bádačku na ZUB – na sobotu 16.11. Počasí vyšlo skvěle a soupis lidí na dodlu dával tušit, že o zábavu bude postaráno.

Nejdříve jsme se sjeli (myšleno „přijeli auty“) Bob, Duna, Dave Luv, Míša. Bez dlouhého otálení kluci zalezli do díry, kde pokračovali ve strhávání sedimentu asi 3 metry nade dnem Východní propasti. Já k tomu točil vrátkem a čekal, kdo další se u díry objeví. Po chvíli došel Kuča – a vypadal velice nezvykle, jakoby snad střízlivě či co.

Po něm se objevil Saigon a s ním i láhev myslivce, která měla být dárkem pro narozeninové oslavence na Dagmaře. Nu, Kuča škemral… až vyškemral otevření lahve – přece nebude jen na pivu ;). To už přišel i Dejv a zábava na povrchu pomalu začínala. Myslivec po chvíli dokoloval – flaška byla prázdná. Úměrně s tím se probouzela Kučova chuť zpívat – a protože i já jsem milovníkem písní 90. let, ozýval se Skalkou velký řev v podobě bom digi digi digi bom digi bom a jiných popěvků z našeho mládí.

[Pokračování →]

Velká zábava s touto akcí začala už od výročky, kdy začal veletoč na téma co slavíme, za koho peníze a jak mají vypadat pozvánky. Jak to v ale v správném krasu bývá, stekla nakonec všechna voda dolů. Dlouho očekávaný dýchánek k 30. výročí Novodvorské skupiny začal předvojem dřevařů už v pátek. S Dejvem a Terkou jsme popili nějaké to vínko a burčák. Ráno se v rychlém sledu objevuje Katka s bečkami, buřty a gulášem pro všechny. Terku střídá v sobotu brzo ráno poslední chybějící dřevař Pavel. Práce s přípravou ohně začala hned, přičemž se následně připojil i Marťas, který dorazil klasicky oděn v jehličkách. První ze zvaných dorazil Radek Drtil, jeden ze členů zakladatelů, díky kterému jsme dokázali pozvánkami dosáhnout na členy už jen dávno tušené. Marťas rozdělal oheň už snad někdy o půl jedenácté a mohlo se začít s oslavou. Kuča ještě přibral na otočku nějaké trabantí kamarády a odpoledne v očekávání příchodu dalších celkem pěkně plynulo, i když jsme měli zprávy že před některými pozvánku zatajili snad i jejich manželky a nebo se prostě akci i přes vícenásobné osobní pozvání rozhodli nenavštívit. Za Dejvem dále přijela jeho Katka, která možná bude uvažovat o členství a zjevil se i Bída. Nečekaně na krátko se objevila Zuzu i s tátou. K 17. hodině proběhlo s mírným zpožděním na pozvánkách ohlášené slovo předsedy. Oheň už dávno hořel, ale i to neubralo na slavnostní chvíli, protože těch 30 máme jen jednou a následně jsme vzpomínali i na Jožana, na kterém klub přestál v podstatě v jednom člověku, než přišli noví lidé k obnově skupiny. Jožane je škoda, že jsme si tě mohli k ohni připomenout už jen svíčkou u památníčku. K večeru přibyli Zuzanáč i Michal Z. Kuča dotáhl k dokonalosti metodu sbírám síly – vydávám síly, takže jsme byli posluchači asi ještě jeho dvou kytarových pásem.

Alkoholové hrdinství není totiž žádná prdel, anébrž v případě oslavy která jede od dopoledne běh na dlouhou trať. Stalo se totiž neobvyklé, protože aspoň ta trocha bádací práce akci viditelně chyběla a shodli jsme se že máme pocit jakoby pár hodin navíc. Ostatně, nejsme trénovaní. Poslední akci kdy bylo na Boudě otevřeně cílem jen tak popít a pobýt myslím pamatujeme z konce srpna roku 2011 (Jožova „Jana-VANA, Erik zvolen Jahvem“), a možná ještě oslavy nových objevů na Zubu v roce 2014 s legendárními cuketami a bábou kořenářkou, co Sousedovi radši utekla do lesa. Tak ne, kecám, i v roce 2014 se to bez trochy práce neobešlo. Vlastně i Třicítka má jistou výjimku. Tato akce je zároveň dnem otevřených dveří na našich pracovních lokalitách. Všem 13 odvážným děkujeme za návštěvu, zájem a odvahu.

Prostě a jednoduše i bez té (přiměřené) práce to nemusí být ono. Za úplné noci se k nám přidávají slavit ještě Francimus a Číra. Přiznám se, Číra minimálně mě se Standou docela překvapil. A to hlavně proto, že jsem nevěřil kolik společných známých, například ze šlapanického skautu spolu máme.

Ráno k našemu překvapení dojíždíme zbytek bečky a další co čekala v záloze neobvykle potupně vracíme. Hru zmiz co nejdřív – nešáhneš na uklid tentokrát vyhrál Pavel, ale vzhledem k jeho mimořádnému dřevařskému nasazení i včerejšímu pokusu ulovit Na Hádku ryby na oheň pro ostatní to lze pochopit. Ostatně i teď vyráží ještě před svítáním na ryby. Boudu smýčíme ve složení Dejvovci, Saigon, Kuča a na poslední chvíli došlo i k opětovnému vyznačení zakládacího data skupiny na první schod, kde celá léta bylo než ho deště, bahno z holínek a hniloba onoho špalku smazalo. Co čert nechtěl, vloudil se takhle z paměti šotek a číslo 22 ještě předělám na 21 ze starých fotek. A i když možná nepřišlo tolik dávných klubařů co jsme čekali, tak vzkazujeme: Rádi vás uvidíme kdykoliv, i když Vám to třeba zrovna teď nevyšlo.

Archivní stránka s pozváním

Spustit prezentaci

Když někdy začátkem června jsme s Dunou začali předběžně plánovat další miniakci na ZUBu a vybrali si poslední červnový víkend, netušili jsme, že nejsme sami kdo má s tímto víkendem plány. Překvapení přišlo někdy v polovině měsíce, když Lazar oznámil, že plánuje narozeninovou bečku taky tento víkend. Jak psal, plánoval bečku spojenou s kopačkou na Ponoru tedy „blízko u zdroje“. Předpokládali jsme, že vidina občerstvení, naláká dostatečné množství pracovníků na Ponor. Protože jsme stejně neměli jiný prostor na ZUBní miniakci a protože některým ležím v žaludku až tak, že se se mnou „nechtějí střetávat“, tak jsme se rozhodli miniakci udělat a mít tak (možná první) pracovní akci, při které by se pracovalo na obou pracovištích naší skupiny společně. [Pokračování →]

S Pavlem jsme šli na základnu pěšky z Březiny a tak jsme tu spoušť viděli hned. Kolem Ponoru spousta naplavených menších i větších větví, směrem ke skruži koryto od proudící vody a po obvodu skruže metr propad dolů. Chvilku jsme na to zírali a hlavama nám běžela stejná myšlenka „jak to asi vypadá dole“. Zvědavost a obavy by nám nedělali dobře na spaní a tak Pavel skáče do overalu, po té doslova skáče do skruže – díky propadu se to jinak nedá – a jde na obhlídku. První zprávy jsou dobré, Lisovna drží. Další už moc pozitivní nejsou, od druhého žebříku je to neprůlezné. Do Vánoční síňky se nedá dostat. Naštěstí není průlez vyplněn v celém profilu, tak jdeme na to. Nachystat lano, kladku, kýble… kýble máme tři, zbytek zůstal v Mraveništi a na čelbě, tak se k nim budeme muset prokopat. Já s Katkou si bereme na starost povrch, Dejv mizí dolů za Pavlem. Po prvním kýblu se ze spod ozývá Dejv. „Kde přesně byl ten obraz? On tady asi není“. Tím se potvrdili naše obavy, že v jeskyni v jednu chvíli bylo opravdu hodně vody neb naplavený bordel nebyl jen kolem skruže, ale i na deklu. Ven postupně putuje 12kýblů a 1lódna. Vše je řídké, smradlavé bahínko, které se do kýblu vcucne a na povrchu je to boj dostat ho ven. K tomu nějaké sklo a větve. Pavel s Dejvem se nakonec prokloužou do Vánoční a přes posunuté lyžiny i do Mraveniště, ale průlez je velmi těsný. V Mraveništi na ně čeká obdobná spoušť jako ve zbytku jeskyně a… a čeká tam i anděl. Bohužel bez rámu, ten voda naporcovala na malé kousky. Zbytek jeskyně před větší spouští snad zachránili právě nechané kýble, které voda napasovala do Cesty vyvolených. Pro páteční večer toho máme dost. Opečem buřta, chvilku pokecáme u ohně a jdem spát.  [Pokračování →]