Speleohistorický klub Brno

Když někdy začátkem června jsme s Dunou začali předběžně plánovat další miniakci na ZUBu a vybrali si poslední červnový víkend, netušili jsme, že nejsme sami kdo má s tímto víkendem plány. Překvapení přišlo někdy v polovině měsíce, když Lazar oznámil, že plánuje narozeninovou bečku taky tento víkend. Jak psal, plánoval bečku spojenou s kopačkou na Ponoru tedy „blízko u zdroje“. Předpokládali jsme, že vidina občerstvení, naláká dostatečné množství pracovníků na Ponor. Protože jsme stejně neměli jiný prostor na ZUBní miniakci a protože některým ležím v žaludku až tak, že se se mnou „nechtějí střetávat“, tak jsme se rozhodli miniakci udělat a mít tak (možná první) pracovní akci, při které by se pracovalo na obou pracovištích naší skupiny společně. [Pokračování →]

S Pavlem jsme šli na základnu pěšky z Březiny a tak jsme tu spoušť viděli hned. Kolem Ponoru spousta naplavených menších i větších větví, směrem ke skruži koryto od proudící vody a po obvodu skruže metr propad dolů. Chvilku jsme na to zírali a hlavama nám běžela stejná myšlenka „jak to asi vypadá dole“. Zvědavost a obavy by nám nedělali dobře na spaní a tak Pavel skáče do overalu, po té doslova skáče do skruže – díky propadu se to jinak nedá – a jde na obhlídku. První zprávy jsou dobré, Lisovna drží. Další už moc pozitivní nejsou, od druhého žebříku je to neprůlezné. Do Vánoční síňky se nedá dostat. Naštěstí není průlez vyplněn v celém profilu, tak jdeme na to. Nachystat lano, kladku, kýble… kýble máme tři, zbytek zůstal v Mraveništi a na čelbě, tak se k nim budeme muset prokopat. Já s Katkou si bereme na starost povrch, Dejv mizí dolů za Pavlem. Po prvním kýblu se ze spod ozývá Dejv. „Kde přesně byl ten obraz? On tady asi není“. Tím se potvrdili naše obavy, že v jeskyni v jednu chvíli bylo opravdu hodně vody neb naplavený bordel nebyl jen kolem skruže, ale i na deklu. Ven postupně putuje 12kýblů a 1lódna. Vše je řídké, smradlavé bahínko, které se do kýblu vcucne a na povrchu je to boj dostat ho ven. K tomu nějaké sklo a větve. Pavel s Dejvem se nakonec prokloužou do Vánoční a přes posunuté lyžiny i do Mraveniště, ale průlez je velmi těsný. V Mraveništi na ně čeká obdobná spoušť jako ve zbytku jeskyně a… a čeká tam i anděl. Bohužel bez rámu, ten voda naporcovala na malé kousky. Zbytek jeskyně před větší spouští snad zachránili právě nechané kýble, které voda napasovala do Cesty vyvolených. Pro páteční večer toho máme dost. Opečem buřta, chvilku pokecáme u ohně a jdem spát.  [Pokračování →]

Na ZUB jsem dorazil něco po osmé. Kousek od skruží nám kvetou konvalinky, zato na smrcích u deponie se objevily růžové “značky smrti” od lesníků. Kůrovec tak podle všeho dorazil i sem.

Nakopal jsem pár lóden ze stěny pod Východní propastí, když se pak postupně objevil Kuča a po něm, těsně po deváté, Bob s Míšou. Vzhledem k tomu, že dómek Nohsledů i Východní propast jsou po několika akcích v řadě volné a vyčištěné, přesunuli jsme se na další pracoviště pod Východní. Cílem bylo prozkoumat možné pokračování bývalé čelby na dně Východní severním směrem, kde jsme už v minulosti těžili, než jsme přešli na současnou čelbu za Dómek nohsledů.
[Pokračování →]

Původně plánovaná komorní akce nám úplně nevyšla, v pátek večer se nás na boudě sešlo 8. Poseděli jsme u ohně, popovídali si, zazpívali, jen ten Krteček si nedal říct a zmizel do Skalky. Toho večera minimalismus jihu dosáhl svého vrcholu, když jsme od ohně komunikovali s čelbou 😀

V sobotu ráno se naše řady rozšířili o další dva kopáče a vyrazili jsme do Ponoru, pokračovat v těžbě v Zurčícím přítoku. Přes kritické úžiny byly zavedeny lódny z obou stran opatřené lany, do nichž se dávali kýble s nepřátelským sedimentem okupujícím jeskyni. Nikde se tedy nemuselo nic přesypávat a práce nám šla hezky od ruky a v dobrém tempu. Po 30ti kýblech jsme si dali obědovou pauzu. [Pokračování →]

Pokud byste chtěli někdo oslavit svátek práce s námi, můžete se přidat k naší oslavné miniakci. Nemohu vám slíbit žádné objevy jako jiní. Jak už řekl přede mnou Winston Churchill: „Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot…“ Jste vítáni…

Takto zněla pozvánka na akci, kterou jsme chtěli využít volno na prvního máje. Že nepůjde o žádné lehárko bylo všem jasné už od ZuzuBečky, protože už tehdy odhadnuté množství načechraných kamenů na dně Východní po těžbě je prý „To je tak ještě na tři akce…“ A to k uvedenému přibyla ještě slušná hromada kamene při posledním dočištění, po shození zbytku pokličky a pár uvolněných bočních balvanů, kdy se opět vrchovatě zaplnilo celé Hnízdo… Však se taky ti, co měli o Velikonocích čas a přišli bádat, ZUBu obloukem vyhnuli a přesunuli svůj objevitelský potenciál raději na jiné lokality. 😉
[Pokračování →]