Speleohistorický klub Brno

Druhého druhý ve dvě hodiny jsem začal další akci – pokračování proražení komínu z Nohsledů do Východní propasti. Původní konec, nahlášený na sedmou jsem musel odvolat a skončil jsem, jak už asi bylo napsáno ve hvězdách, až ve dvacet dva 😉
Jak jsem již psal dřív, komín z Noshledů se spojuje s komínem z Východní. A světe div se, když jsme ho tehdy před víc jak rokem pojmenovávali (viz report z 5.11.2017), nazvali jsme ho prozíravě „Spojovací komín“ (a to jsme o spojení s Nohsledy tehdy neměli ani tušení… 🙂 [Pokračování →]

V sobotu 26. 1. vyrážím ráno před devátou opět směrem na ZUB, vytahat co nejvíc z toho, co se natěžilo minule a zakousnout se zase do stropu komínu v Nohsledech. Nebudu tentokrát sám. Přijede i Duna a Kuča s dalším kamarádem (jak se později ukázalo Davidem, jeskyňářem). Vezu si s sebou vrtačku, kterou jsem přes týden zrepasoval, protože po minulé akci už stařenka odmítala pracovat. Dostala mazání, nové uhlíky, tak snad bude fungovat.
Vyjíždím a začíná sněžit. -4 °C říkají, že dnes to bude výživné obzvlášť pro ty na povrchu. [Pokračování →]

Dozvěděl jsem se, že mi odpadá v pátek hraní, a tak jsem (natěšený už od minule) obvolal pár lidí, že bych jel poškádlit komín v Nohsledech. Ten jel k tchyni, ta měla směnu, ten zabíjačku, narozeniny… všichni by chtěli, ale…no prostě pech. Tak domlouvám časy, kdy se budu hlásit po telefonu a po práci 18. ledna vyrážím. Před tím však ještě opravuji kladku zničenou na pracovce před výročkou. Tedy opravuji – je nutné ji vyměnit za jinou. Je totiž krásně přeřezaná. Čekal jsem že bude po celém obvodu probroušená za dobu používání, ale kupodivu je vlastně po celém obvodu netknutá, jen na jedné straně přeřezaná lanem. Vzpomněl jsem si na dohadování na výročce ohledně západky. Tady někdo ani neslyšel, že se mu dva metry od hlavy zaseklo ložisko kladky. Ta se přestala točit. Ale, tahalo se dál… Na sílu, dokud se nepřeřezala. Raději ani nechci vědět kdo u vrátku tahal…

Jedu na ZUB. [Pokračování →]

V sobotu 12.1 před Výročkou proběhla pracovka na Zubu. Začali jsme o něco později než je obvyklé, neboť se nám někdo vloupal do boudy, což bylo potřeba řešit. Nicméně i tak jsme se vrhli na kopání a lódna stíhala lódnu. Vyzkoušeli jsme Bobem instalovanou vozíčkovou lanovku, která se velmi osvědčila. Na povrch vyjelo přesně 50 lóden, což za 2,5 hodiny akce je slušný výkon. Poté jsme se přesunuli na Hádek na pivo (18 Kč/ za pivo, ještěže jsme se to dověděli až při placení) a hned na boudu, kde začala dopředu inzerovaná výstava karbidek. Přijeli hosté i z jiných skupin – Královopolská a Dagmar. Sešlo se 17 karbidových lamp a jako minulý rok každý majitel ukázal průtoč lampy, její přednosti a nedostatky a měl právo bodovat první až třetí místo. Výhercem prvního místa se stal Lukáš Lazar s velkou karbidkou z Anglie (10 bodů), druhé místo obsadil také s naopak malou kloboukovou karbidkou Friemann & Wolf (5 bodů). Na třetím místě se umístily hned tři lampy (3 body): skupinová lampa SHKB a dvě lampy od Šlimce (Dagmar). Všichni výherci obdrželi diplom a tekuté zlato. Výstavy se zúčastnilo postupně cca 20 osob mimo skupinu i pár osob z okolních obcí. Akce byla dotována městem Šlapanice.

V neděli 13.1. proběhla výročka. K našemu potěšení jsme měli možnost znovu uvidět členy které nemáme jinak přes rok možnost vidět, přijali jsme nového člena a tři další čekatele. Zvolili jsme víceméně staronové vedení, kde se nově funkce archiváře ujal Duna, který již svůj kladný vztah k dokumentům osvědčil letos, kdy se mu podařilo zdigitalizovat dvě staré kroniky. Předseda obhájil trochu roztřesené předsednické křeslo, pořešili jsme pár organizačních problémů, rozdali spelea a nové klíče od boudy – bouda byla nedávno vypáčena a starý zámek zničen… [Pokračování →]

Další sobotu měla být pracovka, na kterou jsem nemohl přijít, ale věděl jsem, že je potřeba pár věcí na díře dotáhnout, aby proběla v pohodě. Tak jsem si 5. ledna udělal jednu soukromou – technickou. Opravil jsem na dřívějších akcích ulomené násady u rýčku a paličky, domluvil povrchovou hlídku a vyrazil. Skoro jsem svedl královnu, že pojede se mnou, ale ukázalo se, že její královský šat se právě někde koupá a suší a jen v nedbalkách a bez koruny jet nechtěla.

Rodinu jsem odvezl do Brna na slevové nakupování a ve tři hodiny jsem byl na ZUBu. Shodou okolností tam právě Pyrroman venčil maminku a psa a tak mi mohl pomoct spustit dolů potřebné nářadí.

Upravil jsem přechod mezi žebříky, aby si i člověk s kratšíma nohama měl kam stoupnout. Doplnil jsem jeden stup a ten původní, nebezpečný šikmý, jsem taky nahradil trnem.

Vyčistil jsem stěnu ve Východní propasti, která už byla zanesená tak, že původní stupy nebylo už skoro poznat, byla to dřina lézt nahoru a dolů to připomínalo skluzavku,

Sešrouboval jsem a upevnil ke skále spodní kus vzduchotechniky, který vypadával a plápolal. Hrozilo, že upadne při každém průjezdu vaničky. [Pokračování →]