Speleohistorický klub Brno

V pátek jsme se sešli se Zuzanáčem a Šlimcem pod Hádkem. Kvůli silnému dešti jsme byli nuceni tam chvíli posedět a když nečas ustal přesunuli jsme se na boudu. Chvíli po nás dorazil Skirit s Lukinem. Přátelsky jsme popili, pojedli cukeťáčky a šli spát. V sobotu ráno (kolem poledne) jsme se přesunuli na ZuB, kde nás už čekal Kuča s rodinou. Vytáhli jsme na povrch asi rundu a půl lóden a dali pauzu na jídlo. Během té se u skruže zjevila Kač s Najdou a Šlimec dorazil z práce na odpolední směnu v díře. Po pauze – ač nerada – jsem uvolnila místo na čelbě pro Kučovic holky, kopnul si aj Lukin a pak už jsem to nevydržela a vtrhla na čelbu opět já 🙂 .

[Pokračování →]

V týdnu před akcí jsem se stavil na boudě a posekal okolní pěkně vysokou trávu a natřel verandu dalším nátěrem. O víkendu, v sobotu ráno jsme se sešli na Zubu v 10 hodin. Já nemaje svoje vozidlo, jsem se sbalil na Babettu. Naštěstí po cestě mě čekala jen jedna malá oprava v Hostěnicích. Pomalu se scházíme, dorazil Adam, Olša a DaveLuv. Neleníme, zalízám dolů a vytěžíme kyble co byly v Centrálu. Mezitím dochází Kuča s Lukášem a Skirit s Pavoukem (6-12). S Adamem a Olšou se přesouváme na dno Severní a transportujeme všechny kyble a vaničky až nahoru. Jelikož povrchové družstvo hlavně diskutuje a tím pádem nestíhá tempo v jeskyni, čistíme Vyve, což naplní celou další rundu kýblů. Po přestávce se na čelbu do Nohsledů vrhá Adam s Olšou a naplní další lódny, později docházejí Zuzka a Zuzanáč, kteří dokopou zbytek do rundy a vše vytěžíme na povrch.  Adam a Zuzu se snažili chodbičku rozšiřovat, aby šla lódna během těžby položit vedle kopajícího jedince. Celkově jsme za akci ven dostali 2 rundy lóden a 2 rundy všech kyblů, což hodnotím jako velmi zdařilé, i vzhledem k tomu jak se jistý jedinec na povrchu zrušil (že neuhodnete, kdo to zase byl? 🙂 ). Po akci se přesouváme na Hádek na pivo a smažák. Zuzu se Zuzanáčem pokračují na Dagmaru a s Kučou jdeme přenocovat na Ponor. V neděli ráno ještě natíráme posledním finálním nátěrem verandu. Děkujeme za pomoc všem zúčastněným, Skiritovi, Pavoukovi a Adamovi.

Ano, je to tak!! Já s Béďou jsme startovali do Rumunska v pondělí rovnou z Dagmary. U Zuzanáče v práci proběhlo přelodění do expedičního vozidla, nabrali jsme Kač s Najdou, V Břeclavi přibyl Karel, proběhl nákup v Lidlu (kde jinde,že?) a vyrážíme. Kousek před Bratislavou padl za vlast první rum a já osobně jsem následně většinu cesty prospala. V úterý dopoledne jsme byli na místě. Než jsme dorazili přímo do Gerniku, kde jsme byli ubytovaní, nelenili jsme a udělali jsme zastávku u vodopádů. Já s Béďou jsme provedli v civilu krátký průzkum jednoho vývěru a slíbili mu, že se vrátíme v overalech 🙂 . Odpoledne jsme vybaveni výborným višňovým rumem vyrazili na povrchový průzkum okolí a užívali si výhledy a krajinu.

[Pokračování →]

Jak už jsem slíbila tentokrát si do parády vezmu sama sebe neb první červencový víkend na severu krasu byl pro mě velmi náročný. V pátek 1.7. jsme v odpoledních hodinách dorazili na základnu a nikdo nedostal lepší nápad než se projít do Ostrova k Němcům. Banda se nás sešla pořádná, počasí vypadalo slibně, u stolu byla supr atmosféra a nálada čím dál veselejší. Pivo se točilo a začali létat panáky. Rum, zelená, pivo, rum, … až jsme u Němců zůstali poslední a po pátém posledním panáku jsme se vydali k rybníku. Já jsem cestou dolů potkala takový sympatický stromeček, který jsem nutně potřebovala obejmout, ale pouze z toho důvodu, aby se mi lépe plavalo (ještě aby v tom bylo něco jiného, že?! 🙂 ). A protože s prázdným žaludkem se plave skvěle, dala jsme si rybník tam a zpět hned několikrát a natažené uprostřed vodní hladiny pod hvězdami jsem se dostávala do stavu neskutečné euforie – noční koupání je prostě úžasná věc :). Osvěžení koupačkou jsme se vydali na základnu. Já to na rozdíl od jiných zvládla po svých. Sice jsme se trousili v různých počtech a intervalech, ale nakonec jsme dorazili všici, dali ještě špekáček a šli spát.

[Pokračování →]

Tradiční sestava, tradiční setkání. V pátek vyrážíme z Brna od Lidlu ve složení já, Béďa, Kuba a cestu startujeme čím jiným než Argusem (sice málem nebyl, protože mi nechtěli věřit, že mi bylo 18, ale občanka je přesvědčila). Ve Vyškově máme sraz s Matušem a Arankou, proběhne přelodění a jede se. Jen co jsme vyjeli od nádraží, rozsvítila se červená kontrolka značící žíznivou posádku, takže jsme svorně otevřeli škopky (až na řidičku samozřejmě). Na místo činu bychom dorazili aj brzy, ale ty zrádné kruháče – s připitou posádkou přeci nemůžete kruháč projet jen jednou (jenom pro představu – náš nejdelší kruháč jsme po páté otočce přestali počítat 😀 ). K překvapení všech to v Čelkově Lehotě po našem příjezdu ještě žije, takže přichází na řadu točené, borovička, hruška a spánek.

V sobotu jsme se rozdělili na dvě skupinky – Aranka, Béďa a Matuš vyrážejí na Klak a já s Kubem startujeme Čelakovickou desítku. Vyrazili jsme velmi odvážně – bez jídla a bez pití. Vyprahlý jsme nahoře u základny našli chrápat Pedra, který nás zachránil, napojil a udělal nám místo na celtě, kde jsme na chvilku všici tři svorně vytuhli. Bylo takové krásné líné počasí – azurová obloha, sluníčko pálilo a semtam foukl svěží vánek. Po odpočinku zpět dolů vyrážíme ve třech a s vidinou studeného pivka a teplé klobásy jsme tam byli aj rychle.

[Pokračování →]