Speleohistorický klub Brno

O víkendu jsem se po výšlapu do Pyrenejí vydal směrem ke Gironě (Katalánsko, Španělsko). Jelikož po cestě byly veřejnosti přístupné jeskyně, rozhodl jsem se otestovat platnost kartičky ČSS v zahraničí. Prvním úspěchem byla nevídaná znalost pracovníků angličtiny, na což navázal úspěch ukecání vstupného zdarma, ačkoliv mě bylo řečeno, že tato kartička tady neplatí a nemají krápníky. Nakonec jsem si vzal druhou nabídnutou možnost a to průvodce mikrofóna za polovic.

Jeskyně jsou hned vedle silnice v zařízlém svahu. Je jich několik a první byly obydleny člověkem už před 200 tisíci lety ve středním paleolitu (Homo heidelbergensis), později neandrtálci a moderním člověkem. Nejdřív jsem navštívil jeskyni Albreda, kde právě probíhá archeologický průzkum; zde žili neandrtálci a moderní člověk. Následující jeskyně Mollet byla prozkoumání až v roce 2001 s nejstaršími pozůstatky člověka před 200 tisíci lety. Kromě nich zde bylo nalezeno velké množství různých zvířat – pravěký slon, kůň, rys, bizon, prérijní nosorožec.. Poslední jeskyní je Reclau Viver, nejlépe zakonzervovaná, její zadní část je stejná jako za tehdejších časů. Všechny jeskyně jsou poměrně malé, jen několik metrů na výšku a délku.

Spustit prezentaci

V pátek 17.6., jak už bývá pár měsíců mým zvykem, jsem dorazila do práce se sbalenou krosnou. Přešla jsem – již tradiční – hlášky typu „Kam se stěhuješ?“, „Výplata už byla!“, „To si s tím jdeš pro stravenky?“ atd a jakmile padla vystřelila jsem na vlak. O půl11 jsem dorazila do Blanska, kde na mě čekal můj krasový řidič pro tento víkend číslo 1 – Luboš. Zabouchli jsme dveře od auta a s výkřiky „Rychle pryč!“ a „Hurá do krasu!“ jsme vyrazili na základnu Myotisu. Tu už byl Alda s Pepou a my s Lubou si hned po příjezdu s velkou chutí otevřeli lahváče 🙂 Pivo, rum, borovička, becherovka – to má pak člověk nejeden supr nápad, takže…

[Pokračování →]

Částečně by se cesta na Malou Fatru dala nazvat putováním po československých pobočkách LIDLu. V pátek večer mě a Béďu nabral Kuba v Brně u Lidlu. Cestou jsme přibrali Aranku (ta to kazí – čekala na nádraží) a v Olomouci u Lidlu nás už čekal Maty. Proběhlo přelodění do jeho vozu, rychlá zkouška gravitace (ano, věci co necháte na střeše auta v zatáčkách padají), dvojí projetí stejného kruháče a pak se započala dlouhá cesta plná výbuchů smíchu, takže se divím, že jsme ji celou ustáli na silnici 🙂 Kolem půlnoci jsme byli na místě činu, tedy u Matušova strýce. Následné spaní pod duchnama ani více rozebírat nemusím – prostě paráda.

V sobotu po dvojí snídani (panák do postele a pak aj nějaké jídlo) a po nezbytné návštěvě Lidlu, jsme se přesunuli do Šútovského lomu, kde nás čekali členové skupiny Aragonit. Po nezbytné uvítací snídani jsme se vydali do jeskyní. Proběhla exkurze v jeskyni Ludmila – nádherně vyzdobená díra, člověk neví kam se dívat dřív. Když asi v půlce jeskyně náš průvodce řekl, že teď půjdeme do vyzdobenější části, nezmohla jsem se na nic víc, než s vyvalenýma očima vybafnout „A do teď to bylo co?“. Zkrátka úchvatný zážitek.

[Pokračování →]

Jak již název napovídá, o víkendu 11-12.6 proběhla mimořádná akce, jak co se týče účastníků, tak i počtu skupin na ní se podílejících. Účastníci: já, Kuča, Erik, Zuzu, Zuzanáč, Katka (6-26), Climber (6-01), Šlimec (6-08), Béďa (6-11), Pavel (skoro 6-21), Robert (Kahan a hasiči Žarošice) a kolega host Ryan z jižního ostrova Nového Zélandu. Převlíkáme se za deště a dorážíme k Zubu. Zatímco já s Ryanem plním kyble ve Vyve, zbytek transportuje na vrátku kýble a lódny z minulé akce. Bahno v nich pěkně zatuhlo a tak dostat ho ven je blátivá a náročná činnost. Před polední pauzou se mě podařilo obkopat kámen bránící průstupu Vyve a se Šlimcem a Climberem ho vyndáváme a postupně vynášíme až ven. Po pauze se s Ryanem vrháme na čelbu a do konce akce snižujeme chodbičku z Nohsledů o 20 cm v celé její délce a zároveň zmizela většina kamenů. Mezitím Kuča upravuje Vyve a před koncem akce proběhne slavnostní okamžik, kdy jako první Zuzu, poté Kuča, Climber a Zuzanáč prostupují Severní propast a vylezou Jižní. Odteď je Severní a Jižní propast propojená! Toto si zaslouží menší oslavu, a tak zapíjíme douškem slivovice a míříme na Hádek na pivo a smažák. Večer se jen ve čtyřech přesouváme na základnu, zatímco ostatní buď mizí na svoje pracoviště, nebo jedou na bečku na Myotis.

V neděli natíráme verandu prvním nátěrem Luxolu, potkáváme Erika se slečnou a míříme na exkurzi do Labyrintu Ochozské jeskyně. Krásné meandry, prolízačky a krápníky! Nakonec se podíváme i do několik let nepřístupné Záclonkové chodby. Poté se přesouváme směrem bufet, po cestě se ještě stavíme na Řičánkovce a konstatujeme že je to tam dost nestabilní. Po posilnění a ve větším počtu ještě poslední exkurze do Mechového závrtu, jíž už nejsem přítomen. Hodně vydařený víkend, díky všem!

Spustit prezentaci

O víkendu 20-22.5 proběhla dlouho diskutovaná oprava verandy. V týdnu navečer jsme se stavili s Lukášem za doprovodu Marťase u jeho srubu na obhlídku případného rozebrání podlahy na prkna. Nicméně jsme se nakonec rozhodli koupit fošny na přesnou délku celé verandy, které vydrží snad mnohem déle. V pátek jsme se tímto sešli na základně (já, Lazar, Erik, Kuča) a podívali jsme se úspěšně na dno nedopité Skiritové bečky z minulého víkendu. Jistý jedinec se neudržel na žebříku při výstupu na spaní a tak žuchl na podlahu.

[Pokračování →]