Speleohistorický klub Brno

V pátek se kolem poledne sešel na Zubu Kuča se Štěpánem Mátlem (6-01) za účelem nové kompletní mapy jeskyně. Brzy, při dalším reportu, by se měla mapa objevit. Večer proběhla standartní zábava. Podpásovkou byla opět vysoká koncentrace céóčka v celé jeskyni. Saigon s Kučou navštívili Jožůf dómek a Huntuntuntem funěli jak parní vlak. Poté jsme z Jižní propasti vytáhli všechny kýble do Centrálu a až na povrch. Po nutném vydýchání morál skupiny upadl na bod mrazu a tak jsme šli jen ve třech nabírat kamení před Huntuntunt do kyblů a do mezizakládky. Málo vzduchu nás donutilo s bolehlavem akci brzy ukončit. Večer jsme u Zuzanáčové bečky Richarda poslouchali prupovídky jistého jedince o repertoáru 10 vět. Že neuhodnete kdo tento král bezpointových příběhů je 😀 ?

Spustit prezentaci

V úterý navečer Kuča s Lukášem naplnili plno kyblů kamenivem a sedimentem z Huntuntuntu. V sobotu jsme proto měli v plánu menší akci. Nejdříve jsem provedl skauty Ponorem, kde se kluci podívali až k cestě Vyvolených. S vedoucími jsme se posléze podívali až na konec jeskyně. Bylo tolik céóčka, že jsme byli rádi, že jsme se vůbec dostali ven. Poté jsem se přesunul na Zub, kam právě přišel Bob s Kučou. Překvapením akce byl výskyt hub prorůstajících spáry mezi skružemi. Příště už budeme sklízet. V Jižní propasti jsme s Kučou přesunuli všechny kyble do mezizakládky, zatímco Bob opravoval zavěšenou kolejnou dráhu. I zde nás trápila vysoká koncentrace céóčka a museli jsme se občas vyjít nadýchat čistého vzduchu. Kuča prozkoumal spojnici Severní-Jižní a oveřili jsme si místo, kudy se dostat ze dna Severní právě sem. Po vyčištění dna Severní propasti tak započaly práce vedoucí k propojení zmíněných dvou prostor. Mezitím se Bobovi podařilo opravit dráhu, takže jsme přesunuli na čelbu vaničky a s Kučou jsme šli do Jižní rozbít dva velké kameny pro další transport na příští akci. Až za tmy jsme se rozjeli k domovům.

Pátek třináctého se pěkně vyřádil. Ze základny na ponoru jsme vyrazili do Březiny naproti Zuzu a Dejvovi, přitom jsme netušili, že to bude noční hra. Zuzu a Dejv šli jinou cestou než my a tak se stalo, že jsme je čekali v Březině v hospodě a oni nás na základně. Po nutném občerstvení jsme se Zuzanáč, Káča a Natálka vydali zpět na další stezku odvahy. [Pokračování →]

První listopadovou sobotu se na bádací akci na ZUBu zapsalo nezvykle mnoho lidí, přestože nešlo o tradiční celoskupinovku začínající v pátek na boudě. S Kučou totiž měl odpoledne přijít turisticko-jeskyňářský oddíl Skalní duchové. Přítomnost dětských jeskyňářů by vzhledem k jejich rozměrům usnadnila znovuzpřístupnění Jožova dómku, do kterého by se po vytěžení ultraúžinatého Huntuntuntu pak mohli podívat, narozdíl od mnoha z nás objemnějších chlapů.

Dopoledne začalo tradiční miniakcí ve třech lidech (Bob, Dave Duna, Dave Luv), ač jsme měli jistým jedincem přislíbeny další 2 páry rukou na desátou hodinu. Rozhodli jsme se začít likvidovat deponii pod vlezem do Dómku nohsledů – když už mají přijít Duchové, tak ať se jim tam dobře leze při exkurzi. Po dvou rundách lóden byly všechny kameny na povrchu. To už došel Kučův kolega Regin a vydatně nám na povrchu pomáhal obsluhou vrátku, zatímco jsme těžili další rundy sedimentu z koncové síňky Trucchodby.

[Pokračování →]

Acta Speleohistorica 4/2005. Obsáhlé dílo Marka P. Šenkyříka shrnující tehdejší stav poznání plošiny Skalka. Znám více lidí, kteří se po jeho přečtení (případně po přečtení zkrácené verze textů ve sborníku Speleofóra 2005)  začali více zajímat o jih Moravského krasu – i já jsem jeden z nich.

Na druhou stranu je patrné naddimenzování speleologické důležitosti některých krasových jevů, přiznané samotným autorem v závěru díla. Současnou podobu některých popisovaných míst zachytil po 10 letech Dave Duna.

Spustit prezentaci