Speleohistorický klub Brno

Další etruské podzemí se nachází ve městě Viterbo, které je cca 90 km severně od Říma. Jedná se o město lemované několikametrovými hradbami, jehož nejznámější čtvrť San Pelegrino se dochovala v nezměněném středověkém rázu z 12. století. Známé i historicky nejdelším probíhajícím konkláve papežů. Na náměstí smrti (Piazza della Morte) a vedle uličky Hřbitovní se nachází vstup do podzemí ze 7. – 8. Století před Kristem. Chodby jako snad všude, jsou kutané v tufu v několika podlažích. Zde konkrétně ve 2 podlažích, jinde i ve třech. Podle průvodkyně zde byly odkládány kosti etrusků. Po návštěvě podzemí se mě v okolí povedlo proniknout do několika domů, ve kterých byly vidět dveře vedoucí do dalších chodeb.

O víkendu jsem se dále účastnil akce spolu se skupinou Roma Sotterranea do zde již prezentovaného podzemí tufových dolů. Systém má cca 100 km, takže nebyla obava vstupu podruhé do stejné řeky. Účelem akce bylo zkontrolovat sondu v podzemí pod nestabilní částí, jež byla na povrchu detekována propadající se lavičkou a veřejným osvětlením. Oproti zimě minulého roku zde bylo více vody a v nejspodnějších patrech se vinul potůček. Prošli jsme kolem žlutých sintrových náteků (síra z tufa) a inkrustovaných egutačních jamek, jejichž další vývoj je stalagmit. Propadené části tady byly ještě horší jak bloky v továrně Richard. Naposledy nás čekal ještě obří sál a velké kořeny vinoucí se po zemi hledajíc vodu.

Spustit prezentaci

Jelikož ještě nemám všechny emisária prochozené, rozhodl jsem se, že se pokusím dostat do emisária jezera Albano, které se nachází cca 30 km jihovýchodně od Říma. Už dříve jsem navštívil emisário jezera Nemi a hledal vstup do emisária jezera Martignano. Polohu vchodu jsem už znal z minulého roku a tak nezbývalo než doufat, že se půjde dostat dovnitř a alespoň pár metrů projít.

Emisário jezera Albano je z cca 6. stol. př. Kr., bylo kutáno spolu s Cloacou Massimou. Jako všechny emisária, mělo zabránit naplnění jezera a protržení stěn a také využít vodu pro zalévání polí. V Itálii je 20 emisárií, z toho 12 je v regionu Lazio. Historie emisária Albano je květnatá, popíši proto jen pohnutky vedoucí k jeho vzniku. Během války Římanů o město Veio byl poslán posel do Delphi do věštírny. Zároveň byl na straně etruské otázán haruspex. Oba se shodli, že město Veio bude dobyto pouze, pokud se prokope štola a voda bude využita na rituály. Cicero i Plutarch písemně zaznamenávají příliš vysokou hladinu jezera během války o Veio. A tak Etruskové a Řekové poskytli techniky a lidmi ovládané stroje pro těžbu štoly. Pro zajímavost, Veio bylo později dobyto a Římané se ho zmocnili podzemními chodbami.

[Pokračování →]

Oproti loňsku se nám letos nedaří pořádat miniakce na ZUBu – důvodem je i fakt, že zatímco ještě vloni se i ve dvou lidech dalo slušně zabádat v severní větvi, letos už to díky narůstajícím délkám chodeb a použité transportní technice není možné. Přesto jsme v pouhém počtu 2 badatelů (Dave Duna, Dave Luv) došli na ZUB, protože jeskyňoabsťák začínal být velký.

Dotáhl jsem tři ploché baterky a zkusil zapnout vzduchotechniku – ani prd. Po chvíli Duna naznal, že účinnější by bylo, kdyby větráčkem točil rukou ;), protože moje laborace s dráty k baterkám k ničemu nevedly (po akci jsem je změřil a jedna pouhých 5 let prošlá baterie byla mrtvá). Vlezli jsme tedy do nevyvětrané díry. Po delší době jsem tak navštívil i někdejší propástku v Jižní – protože dnes při nedostatku lidí platilo heslo nejsme na závodech ;).

Přelezli jsme do Severní větve a začali s prací. Duna těžil strop, protože už reálně hrozilo utržení sedimentové klenby. Já na dně Severní stíhal i vyšťourávat sediment z pukliny u začátku dráhy pro lepší pohled dovnitř. Přesunuli jsme rundu lóden na dno Severní. Začalo se mi dělat céóčkové blivno, ale ještě jsem dolezl na čelbu podívat se, jak se nám koncová síňka rozrůstá. Pak už jsme vystřelili z díry a bez vzduchotechniky nebyl morál se po sežrání prášků proti bolení hlavy vrátit zpět. Akci jsme tak odpískali už po 3 hodinách.

Spustit prezentaci

První zářiový víkend jsme s Dunou podnikli povrchovku okolím Březiny a Ochoze. Navštívili jsme zdejší díry menších rozměrů. Kolem Červinkovy jeskyně jsme došli ke kdysi jistě velmi pěkné jeskyni U studánek. Její uzávěra dávno patří minulosti a člověk se tak může kochat jen zbytky ulámaných stalaktitů.

Výzvou bylo hledání jeskyně Kulišárna, jejíž ohromné prostory dráždí objemné jeskyňáře při pokusu o zásun. Pak už hurá na jih Skalky a přes jeskyni Ve smetišti na ZUB. O naší díře se lze i v celkem nových publikacích dočíst, že se jmenuje Soví komín a délku má úctihodných 12,5m. To již dávno není pravda a po Ochozské, Mechovém závrtu, Malém lesíku, Malčině a Netopýrce následuje co do délky chodeb jeskyní na jihu krasu – brzy však Netopýrku přeskočí.

Ze ZUBu přes Hádek do údolí Říčky a zde následují masověji profláknuté díry – například ta Liščí ;). Sérii děr větších rozměrů a významnosti jsme vynechali a jako poslední trojici navštívili Křížovu, Adlerovu a Jezevčí.

Spustit prezentaci

Marťas navštívil podzemí Hallstattu, solný důl a kostnici na místním hřbitově s pomalovanými lebkami, které máme také ve znaku.

Spustit prezentaci

Standa zase ledovce Daunferner, Eisjochferner, Gaiskarferner, Fernauferner a Windachferner, které nyní nesou komerční název Stubai. U nejvyšší hory Tyrolska se 30 m pod ledovcem nachází vykutaná 200 m dlouhá „jeskyně“, jež má sloužit návštěvníkům. Při prohlídce jsou vidět různé vrstvy ledu (zimní a letní), či kameny, které ledovec s sebou nese.

Spustit prezentaci