Speleohistorický klub Brno

Je sobota, něco kolem sedmé hodiny ráno, pomalu protírám očka, nazouvám botky a vyrábím teplo v kamnech. Velká zelená housenka z umělého vlákna na lavici naproti stolu začne po nějakém čase vydávat rozličné pazvuky a pak ze svých útrob vyvrhne pana Saigona. Snídáme a volným tempem, ověšeni speleovaky a novými lódnami, míříme po Lichtensteinově chodníku na závrtek U Borovice. Tam už čeká Anička, po nějakém tom času přichází pomalým, doom metalovým krokem i nezbeda Kůča.

Prvním úskalím dnešní malé pracovky je opětovné nalezení a nanebevstoupení našeho vercajku. Ten se totiž na konci minulé pracovky, beze vší slávy a cti, zřítil do Východní propasti. Důvodem byl unavený materiál plastového kbelíku, který již neměl potřebu býti užitečným a vyvrhl vše potřebné, včetně větráčku a baterek, do hlubin Krasu. Sestupuji dolů a po krátké chvíli vše nacházím na dně Východní, jen baterie se nám zakutálela málem až do Trucchodby. Masivní větráček vše přežil, což se nedá moc říci o napájení, takže protentokrát se musíme obejít bez vzduchoventilace. Prohlížíme čelbu na konci Nohsledů a spolu se Saigonem se snažíme vytěžit rozlámané kusy skály nad sondu a vytvořit zde deponium. Po příchodu Kůči je rozhodnuto, že celou přehlídku devonského vápence vytáhneme až na povrch. Práce kupodivu dobře odsejpá a 19 lóden kamení je brzy na úrovni plošiny Skalka. Někde na hromadě bude jistě i malý hezký kamínek s výrazně krystalizujícím sintrem, který jsem si vyvolil za součást své malé mineralogické sbírky a který nepozorný Saigon, bez mého souhlasu a vědomí, zamíchal mezi hlušinu. Anička v časech našeho speleologického skotačení zůstala na povrchu a věnovala se opravám poškozených lóden za což děkujeme. (Nejedná se o šovinistický přístup „ženy do podzemí nepatří“, nýbrž o zcela gentlemanské zohlédnutí za nedobrým zdravotním stavem ramene oné sličné děvy.)

Po menší aklimatizaci v lesním bistru pod Hádkem se kolem páté odpolední potkáváme se zbytkem naší skupiny na základně u Novodvorského ponoru. Bečka chutného bratčického piva je již odpaněna takže výročka může začít. Hlasováním bylo rozhodnuto o setrvání Dejva coby předsedy a přijmutí mě za právoplatného člena skupiny – jsem tak šťasten! (mírná nadsázka) 😀 Obnoveným členem se stává Pavel Olša, Anička a Zdeněk zůstávají ještě rok čekateli. Na ZUBu je tento rok v plánu pokračovat v prolongaci závalu na čelbě Nohsledů, příjemným novým dobrodružstvím by mohlo být i vystrojení Vyve kramlemi a průzkum koncového závalku v nejhlubším místě celé jeskyně – v Jóžově dómku, což by vyžadovalo rozšíření vstupní propástky a řešení otázky vzduchoventilace. Jednu akci sezony chceme věnovat našemu dalšímu pracovišti – Novodvorskému ponoru. Na základně je pak třeba dořešit opravu prosakující střechy a na zimu znovu naplnit dřevník palivem. Po vyčerpání témat výročky pokračovala družná zábava volným (i svižným) tempem po celý zbytek večera.

Je neděle, něco kolem poledne. Sedím v krčmě pod Hádkem, piji kávu (protentokrát bez rumu) a koukám jak se za oknem snáší sníh na tichou krajinu v údolí Říčky. V hlavě mi zní minimalistická záležitost od DG 307 „Rybník, louky a sněhy“, která perfektně vystihuje tuto atmosféru. Spokojen s dobře prožitým víkendem odjíždím brzo domů.

Spustit prezentaci

Začátkem prosince jsme se sešli na základně již v pátek, abychom vyrobili nové vaničky, na které mě Saigon dovezl materiál. Večer se dovezla dlouho dopředu avizované bečka Bratčic na oslavu nově narozených dětí. Kuča s Aničkou ještě večer navštívili Zub a trošku počechrali čelbu v sondě, která vypadá hodně slibně a pokračuje pořád dále v rozvolněných blocích. Večírek proběhl dle očekávání, i nějaké to klasické extempore určitých jedinců dosáhlo nového vrcholu, kdy došlo k odstranění kudlibabek ze svetru jeho spálením. Druhý den jsme vyrobili 5 nových lóden a proběhla výměna barelu na vodu, ve kterém uvízl a skonal plch. V sobotu večer nás ještě poctila návštěva z (ještě) Dagmary a až v neděli jsme se rozešli.

Spustit prezentaci

Poslední listopadový víkend byla akce skupiny spojena s tradiční akcí pro veřejnost – „Dnem otevřených skruží.“ Byla by totiž fakt škoda, kdyby se lidé z blízkého a širšího okolí neměli možnost na vlastní oči přesvědčit o plodech naší práce v ZUBu. Letos však zájem o naši díru překonal všechna očekávání. V pátek jsme se postupně sešli na boudě Anča, Kuča, Mates a Dejv večer proběhl v decentním duchu plánování a příprav nad den D. Ráno Mates vyrazil pěšky a zbytek autem k Zuzanáčovi, kde jsme nabrali další nezbytné vybavení a přenesli ho k jeskyni, kde jsme se potkali se Saigonem. Uprostřed příprav ještě před oficiálním začátkem akce se zjevila první skupinka asi osmi odvážlivců, kteří nás ihned obdarovali domácí slivovicí. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba jeskyni ještě lehce doladit pro bezproblémový vstup exkurzantů, ihned nám přišly vhod naše esa v rukávu – Kučova unikátní výstavka historických jeskyňářských a hornických svítidel a Ančina geologická krasová miniexpozice. Výklad našeho mediálně nejznámějšího člena výboru ⟨™⟩ byl už sám o sobě zážitkem, který na jiných exkurzích určitě nenajdete.
Návštěvníci chodili průběžně celý den, takže jsme se nezastavili ani na chvíli a celkový počet 41 lidí je novým rekordem našich veřejných akcí. Někteří se sice neodvážili slézt až dolů na dno Východní propasti, většina si však se zájmem prošla ZUBový okruh, několik dokonce i pasáže mimo něj (VyVe). Skautky a skauti z Modřic dokonce úspěšně přesouvali po lanovce plnou lódnu a nebýt tam taková fronta, hned bychom je zapojili – dětské práce není nikdy dost. Pro osmiletá vlčata a světlušky nebyl problém překonat záludnosti naší díry a tak si možná intenzivnější zážitek odnesly jejich sympatické vedoucí. V průběhu akce se zastavil Standa se ženou a dětmi. Den otevřených skruží utekl rychle, ale rozdávat radost holt stojí dost sil a tak když poslední skupinka úspěšně opustila jeskyni, na původně plánovanou odpolední práci už síla prostě nebyla. Tím spíš, že nás ještě čekalo zakončení akce v podobě oslavy Zuzanáčových kulatin, kdy jsme sice unaveni postupně poodpadali asi dřív, než bývá obvyklé, leč kvalitu večera to rozhodně nesnížilo.
Děkujeme tedy všem účastníkům akce za zájem o naši jeskyni a za uznání za naši práci – budeme ji dělat dál.

Akce přinesla i pozitivní ohlasy účastníků na internetu. Vybíráme:

Zápis z DOD Modřických skautů

Videa a zápis Tomáše Nejedlého:

report: https://www.turistika.cz/mista/prohlidka-zubu/detail

Není moc horších probuzení po noční, když víte že máte večer vidět Kůču a vzbudí Vás notifikace že umřela Zagorka. Naštěstí se celá záležitost večer spláchla jedním procítěným Černým pávem.

Ráno při čekání na návštěvů Nohsledů se ale ukázalo, že kučova rodinka na cestách měla nehodu, což Kuču celkem logicky hodilo do nepohody. Rodinka byla v pohodě, archivní Fáčko už tolik ne, no.

Celá akce pak nesla jistou zvláštní pachuť. Po té co se povedlo k poledni Kuču vyexpedovat s doprovodem k Rumenovi, kde mohl pospat a pořešit jestli Volvo nebo opravu osy, tak my vytáhli jen nějakých 15 lóden a provedli inspekci pro Nohsledy, kdy nás potěšilo že minimálně Duna to čekal horší. Ale prostě nějak nebyla síla a bylo i tak po náladě. Večer si Kuča vyzvedl skutra simála, a i přes to že jsme puvodně chtěli jet na vzpomínku tak jsme na verandě ztuhle čuměli do soumraku javorů a pak se Dejv, Saigon a Anče zatahli do boudy kde vlastně asi každý po nějakém tom pokecu rád usnul.

Snad to příště bude lepší.