Speleohistorický klub Brno

Na boudě jsme se sešli za vydatného sněžení už v pátek v poměrně hojném počtu: Standa, Kuča, Martin, později i Milan (6-12) a jeho děvče Bára, jež provází na Výpustku. Večer proběhl standardně, i ta kytárka se vytáhla. Ráno proběhl klasický žlutý vomitus (hádejte kdo) a Kuča raději zhodnotil situaci, že na Zub nepůjde. A dobře udělal. Vydali jsme tedy na Zub sami s Martinem. Nahoře jsme nahodili vzduchotechniku, která již proudí nakrásno až na čelbu. Vzduch v jeskyni byl ale strašný – asi nejhorší co si pamatuji. Naplnit lódnu se muselo na dvakrát a mezitím vydýchat několik minut. A tak jsme naplnili jen lódny sedimentem z čelby okolo popukaných kamenů z minulé akce + sem tam nějaký ten mazlík a museli jsme ku povrchu. Cestou zpět jsme ještě dali Zuzanáčovi na nabití baterku a stavili se na Hádku na Kofolu a kávu a čaj s rumem.

Spustit prezentaci

Jelikož jsem již dříve navštívil několikrát katakomby v Paříži, potom katakomby v Římě a ve Vatikánu a naposledy katakomby v Oděse na Ukrajině, říkal jsem si, jaké katakomby mě ještě zbývají. A tak jsem se vydal do katakomb na Kypru do městečka Paphos (Πάφος), které leží na západním pobřeží a díky svým fenomenálním vykopávkám z dob egyptských faraonů, Mykéňanů, Řeků a Římanů patří pod UNESCO.

Hned prvním podzemí, které lze navštívit se nachází v rámci vykopávek a jedná se o fragmenty chodeb, které vedou z podzemních pohřebních komor přes skály do moře. Podobně lze takto navštívit i tři hrobky králů a podzemní chodby spojené se schodišti tesanými ve skále. Část je již zřícená, ale některé kousky jsou krásně zachovalé.

V neděli 3. října jsme se s Erikem vydali po stopách ztracených dolů na Vysočině na nejmenovaném místě. Jelikož bylo třeba část cesty absolvovat po lesních cestách, rozhodl jsem se otestovat a porovnat cestu svou Oktávkou s bývalým vozem – skoro SUV Feldou. Ve výsledku cestu Oktávkou nedoporučuju, protože jsem si pěkně urval olejovou vanu a zpátky jsme jeli na špagátu. Nicméně se podařilo nově proniknout do neznámého důlního díla na neznámém místě. Jednalo se o poměrně zachovalou štolu s několika odbočkama.

Spustit prezentaci

O víkendu 10-12.9.2021 proběhla příprava dřeva na zimu. Sešli jsme se už v pátek, kdy kromě členů dorazil ještě Marťas a Šlimec. Byla naražena Lazarova bečka kvasnicové desítky Bratčic. Udělali jsme venku oheň a Kuča zahrál na kytárku. V sobotu bylo naskládané dřevo ve dřevníku bylo vyházeno ven a pořezáno a naštípáno na délku vhodnou do kamen. Byla také posekána tráva v okolí základny, protože přes kopřivy a kudlibabky nebyla ani základna vidět. A jelikož jsme už neměli vhodný špalek pro štípání dřeva, nainstalovali jsme nový dubový špalek na kamenitý podklad, aby déle vydržel. Děkujeme Béďovi za vydatnou pomoc s řezáním a štípáním dřeva a za vyrobení kozy k jejímu řezání. V sobotu pozdního odpoledne potom dorazil ke konci akce ještě Martin z čundru a s Kučou dokončili řezání dřeva a rovnání do dřevníku.

Spustit prezentaci

(Pro lepší názornost doplněno barevnými obrázky autorovými.)

„Krásný je svět ale plastičtí lidé to nevidí, krásné jsou květiny, ale plastičtí lidé to nevidí, krásný je západ slunce ale plastičtí lidé to nevidí, jen jedna věc je pro jejich oči, jen jedna věc je pro ně hezká – plastičtí lidé v PODZEMÍ!“

Věra Jirousová – Vesmírná symfonie

„A vy jste kdo?“ U našich zaparkovaných aut nedaleko Punkevních jeskyní zastavuje nevkusný turistický vláček a jeho mašinfíra není zrovna z naší přítomnosti nadšený, dost mu bráníme v průjezdu. „Hm, že bychom byli LIDÉ?“ No lidé, jak se to vezme. Vozovka je zaplněna našimi špinavými overaly, zabahněným nářadím, holínkami a jinými předměty lidu dělného podzemního. Hned vedle hopsá bos jen v podvlíkačkách a se svou neodmyslitelnou zimní čepičkou na hlavě můj velký (stavbou těla spíše menší) guru pro speleologii a skálolezectví – pan Kučera, obecně zván jen Kuča. „Dělej, dáme cigáro a štamprli v bufetu!“ Ustrojen ledabyle tedy hopsám směrem k malému pohostinskému zařízení, těšíc se na tradiční truňk před sestupem do podsvětí.

O chvíli později již taháme bedny s vercajkem skrz davy výletníků k malinkému přístavišti a snažíme se nalodit na jednu z pramic, které brázdí podzemní tok Punkvy. Panuje veselý chaos, Kuča  přispívá k náladě svou interpretací devadesátkového rapu, dokud ho jeho manželka Veronika neuklidní. Je to ale těžká práce, neboť jeho skřítčí tělo v sobě ukrývá energii standartního jaderného výbuchu…