Etruskové, národ, o kterém se toho mnoho neví. Existovali už od 8. století př.n.l a jejich mocenský rozmach nastal kolem 4. století př.n.l. Jelikož jsem neměl dnes co dělat, kontakty udělaly svoje a já se vydal vlakem a poté na stařičkém kole skládačce Universal na průzkum etruského akvaduktu. Kolo bylo pomalu staré jak akvadukt a ráfek vlnitý jako naše dálnice, ale zvládli jsme to.
Konec akvaduktu se nachází u přírodní rezervace Parco Natura La Selvotta, 25 km severně od středu Říma. Před ním je malý most a upravená trasa o délce 10 metrů pro případné turisty. Počkal jsem, až prošli turisté, kterých bylo šíleně, protože v okolí právě probíhala akce pro rodiče s dětmi. Poté jsem do akvaduktu zalezl já. Jedním vchodem vytékala voda a druhý byl boční, suchý. Boční měl na stěnách krásně stopy po jejich opracovávání při ražbě, neboť zde nebyla voda, která by je smyla. Prolezl jsem oba a vydal se dál do útrob akvaduktu.
Všude byly obrovské pavučiny, a tak jsem se opatřil větví, kterou jsem je před sebou odstraňoval. Akvadukt je za ty tisíciletí pěkně vymletý a tak je na některých místech docela hloubka. Navíc každých 50 m je otvor na povrch, kudy se vytahoval materiál při ražbě a čistil se akvadukt. Akvadukt jsem prošel cca 150 m, dál už byl spíše na prsačky a nechtělo se mě tam jít samotnému, když jsem nechal všechny věci u vchodu. Potom jsem se vydal podél akvaduktu po povrchu, kde jsem šel podél otvorů v zemi s hučící řekou v podzemí. Jaké bylo moje překvapení, když po delší době jsem narazil na obrovský propad s řekou dole! Navíc kolem něj rostly podivné červené houby vypadající jako síťovaná taška. Slezl jsem i dolů, akvadukt byl zde docela ponurý. Celkově jsem jej sledoval asi kilometr, než se zanořil s vodopádem pod menší vilku do hlubin. Celková délka akvaduktu stavěného již etrusky činí úctyhodných 5 km.
Na akvadukt je nutno nahlížet jako na malý střípek mozaiky obrovské sítě akvaduktů, které přiváděly a stále přivádějí vodu do Říma. Ve svém předchozím příspěvku z 12.1.2014 jsem popisoval již nefunkční akvadukt trajánův, který obtáčel jezero Bracciano a napojoval se na další akvadukty vedoucí do Říma. Recentní průzkum odhalil i v akvaduktu trajánově zdroj termální vody o teplotě 18 stupňů a jeho sklon až 17 stupňů.
komentářů: 6 ↓
1 Dave Luv // Pátek, 2.5.2014 // 21:57
Fotka č. 5 je nádherná ukázka vítězství přírody nad člověkem.
2 Standa // Neděle, 4.5.2014 // 20:57
Docela silný zážitek to byl..
3 francimus // Úterý, 6.5.2014 // 8:26
Ahoj, určitě je to zajímavý objekt a pěkná zpráva z exkurze. Mám takovou zajímavost (neberte to jako rejpání), kterou jsem našel ve slovnících. Akvadukt je spíše nadzemní objekt pro vedení vody. Snad nějaký odpovídající název je, například arabové měli Kanát…
4 Standa // Úterý, 6.5.2014 // 9:33
Jo, jako rejpání to neberu 🙂 Avšak myslím, že tady to označení akvadukt je správné. Je to tak označováno i v italštině a oni to musí vědět. Slovo pochází z latiny, aqua je voda a duco je vést, takže je to cokoliv co vede vodu. Pravdou je, že většina aquaduktů je nadzemních, předevších těch, které jsou vidět, neboť aquadukt musel překonávat i rokle po mostech než se zase zanořil do hlubin země. Druhou věcí je to, že třeba dříve byl nadzemní, ale po tisíci či více letech je už v podzemí, což ovšem není tento případ, kdy je přímo kopán v hornině a není stavěn (to je případ např. Trajánova). Takže bych spíše vycházel z latinského originálu. Slovníky asi nejsou úplně dokonalé 🙂
5 Dave Luv // Úterý, 6.5.2014 // 10:55
Používá se i označení „podzemní akvadukt“, ne?
6 francimus // Úterý, 6.5.2014 // 21:42
Je pravda, že „Kanát“ vede jen podzemím, má to výhody, že voda nezteplá, nevypaří se, neznečistí se, neukradnou ji na zavlažování. Akorát je to drahý, náročný na údržbu. Já jsem pátral dál, Akvadukt může být i název pro celý systém přívodu vody, tedy vodovod.