Speleohistorický klub Brno

Poslední květnovou sobotu jsme se téměř po roce setkali s Reprákem a jeho kolegy z práce. Tentokrát v mírně pozměněné sestavě – na ZUB s Kučem přišli Emil, Milan, Linda a Pavel. Čekání na ně jsem využil k prohlídce čelby a vrtaných sond z minulé akce.

Hosté si nejprve prolezli ZUB a mohli tak spatřit poslední postupy – Trucchodbu a zahloubené dno Jižní propasti. S Lindou jsme v Centrálu našli malého rejska – nechali jsme jej vytáhnout v kýblu na povrch a vypustit do lesa. Po příchodu Marťase proběhla těžba kamenů z Jižní propasti a téměř všechny volné bloky byly rozbity a vytaženy, byť to bez vrátku byla pořádná dřina a místy to připomínalo pohádku o řepě 🙂

Kuča vyprostil balónkovou olovnici z minulé akce a nahlédl do otvoru na dně propástky v Jižní – uviděl náznak korozí vyžraného zakulaceného výklenku v levé stěně a náznak svislého volného pokračování, které se jeví dostatečně rozměrné i pro jeskyňáře rozměrů větších než on. Navíc kámen dolů vhozený padá dle odhadu 5-7m hluboko. A že jich tam do puklinového propasťovitého pokračování postupem času ze zvědavosti o hloubce leckdo naházel nemálo. Nicméně i po těchto sondážích a aktuálním intenzivnímu průzkumu Jižní propast stále materiál pohlcuje a ochotně žere… Rádi se během dalších akcí necháme překvapit pokračováním, snad pozitivně !

Bob mezitím transportoval kusy hadice po trase Centrál – Severní propast – Trucchodba – čelba. Na příští akci tak bude možné vhánět vzduch z povrchu na čelbu a šetřit tak zbylé mozkové buňky jeskyňářů, které ještě nezničil démon alkohol 😉  Taktéž vyzkoušel komunikaci přes hadici z čelby se Zuzanáčem na povrchu – slovům bylo rozumět, takže kromě vzduchotechniky máme i zvukové pojítko Trucchodby s povrchem.

Také Bob prodloužil návrty v lomení Trucchodby – žádný volný prostor a provedl několik dalších pomocí 60 cm vrtáku na čelbě – a potvrdilo se tak, že stojíme zřejmě na prahu síňky. Vrták směrem nahoru, dolů, vpřed a vpravo nenarazil na skálu – ta zastavila jen vrt šikmo vlevo po 40 cm, ale ještě před tímto místem došlo k prokopání do menšího z obou oken v místě lomení směru chodby – tím byl obnažen skalní pilíř.

Kuča, Dejv a Zuzu s hosty odešli na boudu a po delší době se tunilo i tam – bylo dokončeno zábradlí před boudou. Poté začalo tradiční veselí a řady obyvatel boudy rozšířili na noc 3 pankáči, takže se jistě nepilo mléko či bylinkový čaj 😉 Noční radovánky probíhaly bez mé účasti, takže nemohu bulvárně zdramatizovat všechny detaily.

Na nedělní 10. hodinu Kuča domluvil s Jindrou exkurzi do jeskyní Sedmnáctka a Řečiště – výměnou za výpomoc při těžbě v Závrtu u hrušky. Dojel jsem do Blanska i s Karlem, který vzal svoji tradiční fotovýbavu a těšil se na pořízení fotek zejména v jeskyni Řečiště s nejmohutnějším krápníkem v ČR. Neočekával jsem, že by zbytek skupiny dorazil nějak extrémně brzy, nejsme přece na závodech – ale 10. hodina uběhla a Kuča nikde. Po chvíli zvoní mobil a prý na mercedesu jedno z kol záhadně změnilo tvar, takže byla nutná oprava 😉 Do Suchdola jsme tak dorazili v 11 hodin, což byl problém hlavně pro Karla, který musel stíhat vlak do Ostravy.

Hned z kraje jsem nadhodil, že by bylo škoda nevyužít, že naše cesta do žlebu povede kolem Němcovy jedničky – a jelikož Jindra nebyl proti, mohl jsem se i já podívat do krátké, ale krásně vyzdobené jeskyně, kterou zbytek SHKB navštívil před týdnem. Karel zde provedl první část fotoorgií 🙂

Procházeli jsme žlíbkem Peklo směrem k Sedmnáctce a o Kuču se pokoušely mrákoty, když zjistil, že většině z našich hostů nic neříká jméno Absolon nebo když jeskynní stěny nazývají slovem zdi 😉

Vydrápali jsme se na plošinu před dvojicí jeskyní 17-ka a 18-ka a Jindra nám pověděl o historii průzkumů lokality. Sedmnáctka začíná pro nesportovce docela zajímavou pasáží, kdy je možné se dále dostat buď lezením rozporem horní cestou, nebo proplazením přes úžinu spodem. Vzhledem k mé tělesné konstituci mi nezbylo, než se vydat úžinou. Ovšem chvíli mi zabrala algoritmizace průstupu, aneb kterak do úžiny vkročit nohama napřed – samozřejmě se mi to nepovedlo a musel jsem jako ostatní pěkně v leže na boku spadnout dolů po hlavě, leč nadšeným komentováním krás úžiny jsem odradil některé od této trasy 😉

Postupně jsme prošli celou jeskyni a prováděli s Karlem četné fotozastávky. V Balvanitém dómu jsme zvěčnili celou naši sestavu, když Karla napadlo zjistit, kolik je hodin. Bylo tak bohužel jasné, že ze 17-ky bude sprintovat na bus.

Vyvrcholením exkurze byla jeskyně Řečiště – s jejími síňkami spojenými průkopy v podobě širokých plazivek. Člověk se těšil, jakou přírodní krásu uvidí, jen co se vysouká z další plazivky. A že té krásy bylo. Jen jsme jaksi zjistili, že bez Karla nemáme čím tuto krásu zvěčnit. Takže začala improvizace v podobě focení mobilem, což byl zejména po doplazení se na konec jeskyně neřešitelný úkol – v galerii se můžete přesvědčit, jak vypadá největší stalagnát v ČR po vyfocení prastarým mobilem 😉

V tuto chvíli jsem se na hodinky podíval já a začal tak další sprint, tedy spíše rychlá chůze turisty obtěžkaného zabláceným šatstvem – trasu od Řečiště na Skalní mlýn jsem zvládl ujít za 21 minut a v Krasobusu jsem chytl pořádný hlad. Tuto potřebu jsem zvládl ukojit až ve vlaku, kde jsem rozložil svou sbírku čokolád a tyčinek müsli a labužnicky je začal konzumovat. Po první čokoládě se vedle sedící dámy jen usmívaly, po druhé se na sebe podívaly a po třetí si špitly, že proč jsem si nekoupil něco pořádného k jídlu 😉 Když jsem do sebe začal ládovat zbytek pochutin a slastně se na dámy usmíval, zmohly se už jen na nechápavé vrtění hlavou.

Zbylá sestava se vrátila na Závrt u hrušky a pomohla s vyčištěním závalu nad trativodem, kde je vidět do volného pokračování.

Děkuji aspoň takto Jindrovi za pěknou exkurzi a přeji brzké objevy.

Bádání na ZUBu, exkurze v Řečišti

Fotogalerie od Karla – Němcova 1, Sedmnáctka