Speleohistorický klub Brno

A první do něj sestoupil Kuča, který je i autor obou názvů. Vzápětí se do hlinitého dna nové prostory na ZUBu otiskly i stopy bílých holínek Dejva Duny. Kuča tak splnil slib, že první velký objev nazveme po Jožovi. Poznámka pro milovníky češtiny: Jožůf a ne Jožův – zřejmá to Kučova známka punku.

Píše Dave Duna:

Akci jsme zahájili na povrchu s Kučou symbolickým Kamikaze přípitkem kalíšku nejmenovaného holandského piva. Následoval rychlý sestup do hlubin Jižní propasti, kde mi Kuča ukázal speciální způsob průlezu do nedávno zpřístupněné horizontální chodbičky – po zádech, pak na bok, zalomení nohou, přísun do protisměru (centimetrová záležitost) – a pak jsme se ocitli v asi čtyřmetrové sestupné chodbě vedoucí do neznáma. Kuča zkoušel jako posledně házet kámen – ozval se známý temný zvuk. „Huntuntunt“ aneb něco jako „Tentononc“ – tak zhodnotil hloubku otvoru a řekl „Jdu na to“. Za chvíli zmizel v temné díře. Během pár vteřin se ozvaly radostné výkřiky „Máme objev!“. Sesunul jsem se hned za Kučou a vypadnul vedle něj. Zazubil se na mě, ukázal rukou před sebe a hlásí „Račte vstoupit!“. Svítili jsme na nedotčenou měsíční krajinu nového objevu – zatím největší prostory na ZUBu a radovali se jako kluci. Za chvíli nás doplnil host Aleš, a pak jsme spolu všichni vstoupili do nové prostory: Malý krok pro jeskyňáře, velký skok pro ZUB.

Pokračuje Dave Luv:

Jelikož Kuča přidal fotky, ale objevné zážitky zatím nesepsal, pokusím se volně reprodukovat další dění, jak mi jej chlapi vylíčili. K dómku se leze plazivkou o sklonu 45 stupňů, co do obtížnosti výrazně horší než Cesta vyvolených v Ponoru. Na jejím konci následuje kapsa, ze které se dvojmetrovou vertikálou propadne do objeveného Jožova dómku. Rozměrově je dómek zhruba dvakrát větší než Dómek nohsledů. Vespod dómku se nachází horizontální trativůdek neprůlezných rozměrů. Jeho dno je pokryto valounky a směrování je zhruba pod Severní propast. Na opačné straně je dómek uzavřen neprůlezným komínem.

Stěny jsou na dvou místech pokryty sintrovými náteky a v dómku se vyskytuje i drobná krápníková výzdoba. Chlapi provedli základní zaměření poněkud nezvyklou metodou, zachycenou na videu, takže výsledky (až budou) bude vhodné po vzoru rybářů poněkud zmenšit ;). Poté se Aleš vydal na cestu zpět a Kuča mezitím odstraňoval kameny z přístupové cesty. Po chvíli se s provinilým výrazem obrátil na Dunu – „Všechno je v pořádku, nic se neděje. Jenom se mi tam zaklínil šutr“ ;). Cesta zpět se tak ještě více ztížila, leč po půl hodině byl i Dave Duna úspěšně venku, byť si prožil horké chvilky pohybu po milimetrech v těsném prostoru s vydýchaným vzduchem.

Mezitím jsme se Saigonem na povrchu seznámili naše hosty s historií prací na ZUBu. V rámci neoficiální exkurze při Speleofóru se k nám s Alešem (Myotis) vydalo nějakých 10 jeskyňářů ze všech koutů republiky (mj. Guáno či Zlatý kůň). Bylo by hřích nevyužít takového počtu lidí, takže po exkurzi jsme zahájili těžbu v obou propastech. Z Jižní a Centrálu jsme vytahali všechno uložené kamenivo a ze Severní větve na povrch vyplulo 27 lóden.

Kuča na povrchu vytvořil paměťový náčrt objevu a zhodnotil jej slovy „Game over“ – perspektiva průniku dále z nově objeveného Jožova dómku je prý nízká. Přesto však v Jižní větvi zůstávají místa, kde lze ještě bádat – pokračování generální pukliny či o něco výše někdejší dno propasti, které se nyní používá jako deponie.