Částečně by se cesta na Malou Fatru dala nazvat putováním po československých pobočkách LIDLu. V pátek večer mě a Béďu nabral Kuba v Brně u Lidlu. Cestou jsme přibrali Aranku (ta to kazí – čekala na nádraží) a v Olomouci u Lidlu nás už čekal Maty. Proběhlo přelodění do jeho vozu, rychlá zkouška gravitace (ano, věci co necháte na střeše auta v zatáčkách padají), dvojí projetí stejného kruháče a pak se započala dlouhá cesta plná výbuchů smíchu, takže se divím, že jsme ji celou ustáli na silnici 🙂 Kolem půlnoci jsme byli na místě činu, tedy u Matušova strýce. Následné spaní pod duchnama ani více rozebírat nemusím – prostě paráda.
V sobotu po dvojí snídani (panák do postele a pak aj nějaké jídlo) a po nezbytné návštěvě Lidlu, jsme se přesunuli do Šútovského lomu, kde nás čekali členové skupiny Aragonit. Po nezbytné uvítací snídani jsme se vydali do jeskyní. Proběhla exkurze v jeskyni Ludmila – nádherně vyzdobená díra, člověk neví kam se dívat dřív. Když asi v půlce jeskyně náš průvodce řekl, že teď půjdeme do vyzdobenější části, nezmohla jsem se na nic víc, než s vyvalenýma očima vybafnout „A do teď to bylo co?“. Zkrátka úchvatný zážitek.
Mezitím co Jižani exkurzovali, Severská část naší výpravy se pustila do práce v sondě nad diamantovým vrtáním. Když jsme tam došli začínali už toho mít plné zuby – sluníčko pálilo, voda lákala a mocné pití z Liedlu vypité v žhavé výhni před jeskyní taky udělalo svoje. Takže jsme se po chvíli přesunuli dolů do lomu a hned do vody – koupačka to byla úžasná 🙂 Mokří a spokojení jsme se rozloučili s členy skupiny Aragonit a zahájili lov po něčem k snědku. Lov byl úspěšný – nažrali jsme se pizzou a borovičkou a vidina duchen u strýce začínala být velmi lákavá. Jelikož dagmaráci se mnou odmítali pít (ano, napráskám je 😛 ) zapíchli jsme to poměrně brzo, ani flaška rumu se nedopila – měli bysme se stydět !!
Co jsme zanedbali večer, jsme doháněli ráno. Já osobně jsem to schytala dvojitou snídaní do postele a po náročném výkonu vykopat se zpod duchny jsem se aj najedla. Sbalili jsme si věci, rozloučili se se strýcem a vyrazili do Varína u Strečna. Tamním jeskyňářům jsme slíbili pomoc v Salamandrovej jeskyni, takže plán byl jasný. Prvě proběhla krátká prohlídka, kdy jsem zjistila, že pro mě jeskyně končí o půl metra dál než pro Matouše – o to zajímavější byla cesta ven, tu bych ale nerozebírala. Započala těžba. První směnu si vzali Seveřani (Maty s Arankou uvnitř, Kuba vysypával lódničky). Celkem poklidně se těžilo do doby než se kopání ujali Jižani a začala létat jedna lódna za druhou 🙂 S Béďou jsme využili naše zkušenosti s úzkými prostory a odměnou nám byl obdivný povzdech, že k nám budou muset na trénink. (Já si to stále pamatuji – Kuba už trénovat byl, teď je na řadě Aranka.) Kolik jsme toho nakonec vytahali netuším, ale málo teho nebylo. Po ukončení pracovní akce jsme si udělali exkurzi do asfaltové štoly ve Varíně, což byla pomyslná tečka za naším víkendem.
Následovala už jen cesta dom, která by probíhala naprosto poklidně, kdyby „někdo někoho“ nenutil sedět 20km s nohama křížem, protože chce zastavit pouze na své oblíbené benzínce! Ale nakonec vše dobře dopadlo a spokojení a unavení jsme dorazili do svých domovů. Byl to prostě supr víkend a těším se na další podobné zážitky (vyjma těch 20km utrpení), kterých bude doufám ještě dost a dost 🙂
Účastníci:
Za Sever: Maty, Aranka, Šlimec (6-08)
Za Jih: Zuzu (6-26), Béďa (6-11)
Fotogalerie skupiny Aragonit TU
