Tradiční sestava, tradiční setkání. V pátek vyrážíme z Brna od Lidlu ve složení já, Béďa, Kuba a cestu startujeme čím jiným než Argusem (sice málem nebyl, protože mi nechtěli věřit, že mi bylo 18, ale občanka je přesvědčila). Ve Vyškově máme sraz s Matušem a Arankou, proběhne přelodění a jede se. Jen co jsme vyjeli od nádraží, rozsvítila se červená kontrolka značící žíznivou posádku, takže jsme svorně otevřeli škopky (až na řidičku samozřejmě). Na místo činu bychom dorazili aj brzy, ale ty zrádné kruháče – s připitou posádkou přeci nemůžete kruháč projet jen jednou (jenom pro představu – náš nejdelší kruháč jsme po páté otočce přestali počítat 😀 ). K překvapení všech to v Čelkově Lehotě po našem příjezdu ještě žije, takže přichází na řadu točené, borovička, hruška a spánek.
V sobotu jsme se rozdělili na dvě skupinky – Aranka, Béďa a Matuš vyrážejí na Klak a já s Kubem startujeme Čelakovickou desítku. Vyrazili jsme velmi odvážně – bez jídla a bez pití. Vyprahlý jsme nahoře u základny našli chrápat Pedra, který nás zachránil, napojil a udělal nám místo na celtě, kde jsme na chvilku všici tři svorně vytuhli. Bylo takové krásné líné počasí – azurová obloha, sluníčko pálilo a semtam foukl svěží vánek. Po odpočinku zpět dolů vyrážíme ve třech a s vidinou studeného pivka a teplé klobásy jsme tam byli aj rychle.
Od tří hodin začínají hrát kapely a byla příjemná atmosféra. Pivko se točilo, panáky létali a kluci mě sedět nenechali – všici mě pěkně provedli po parketu 🙂 Večer by proběhl vcelku poklidně, ale nějaká zrádná náhoda způsobila, že Jižani uchlastali Seveřany a to způsobem přímo luxusním – Aranka vytuhla s nohama trčíma ze stanu (zouvání je někdy náročné o tom žádná 😛 ), Kubu jsme po hodině hledání našli chrápat uprostřed pole a Matuš poctivě (z)vrátil borovičku zpět do lesa. Po té co jsme všecky uložili ke spánku jsme s Béďou neohroženě pili až do zavíračky. Ano, přišel jeden zádrhel, když nám došli eura, ale Bohuš nám to zařídil, takže jsme zvesela prochlastali aj české (ráno už ten pohled do peněženky tak veselý nebyl, ale stálo nám to za to 🙂 .
V neděli proběhla exkurze do Pružinské dúpné jeskyně. Je to krásná jeskyně s netradiční výzdobou. S Kubou jsme si prolezli aj plazivku vedoucí nikam. Ta mi dala pěkně zabrat a parádně jsem se tam domlátila, ale bylo to průlezný tak se tomu nedalo odolat, stejně jako touze vidět toho co nejvíc 🙂
Po prohlídce jsme se rozloučili a vyrazili domů. Tato cesta uběhla rychle – nějaký kratší kruháče či co 🙂
Pokud seberu dost odvahy a najdu čas, tak sepíšu další článek, kde se dozvíte jak umí být Sever krutý pro jednu křehkou Jižanku 😛 zatím se mějte krásně 😉
1 komentář ↓
1 Standa // Pondělí, 11.7.2016 // 10:55
Čtouc report jsme se zalekl že ani na jeskyně nedošlo 🙂 a kostičky byly? To bylo nej 🙂