Ano, je to tak!! Já s Béďou jsme startovali do Rumunska v pondělí rovnou z Dagmary. U Zuzanáče v práci proběhlo přelodění do expedičního vozidla, nabrali jsme Kač s Najdou, V Břeclavi přibyl Karel, proběhl nákup v Lidlu (kde jinde,že?) a vyrážíme. Kousek před Bratislavou padl za vlast první rum a já osobně jsem následně většinu cesty prospala. V úterý dopoledne jsme byli na místě. Než jsme dorazili přímo do Gerniku, kde jsme byli ubytovaní, nelenili jsme a udělali jsme zastávku u vodopádů. Já s Béďou jsme provedli v civilu krátký průzkum jednoho vývěru a slíbili mu, že se vrátíme v overalech 🙂 . Odpoledne jsme vybaveni výborným višňovým rumem vyrazili na povrchový průzkum okolí a užívali si výhledy a krajinu.
Ve středu jsme vyrazili na procházku k mlýnkům pod Gernikem. Cestou jsme se vykoupali v tůních a pod vodopády – prostě se jim nedalo odolat 🙂 . A ve složení já, Béďa a Zuzanáč jsme se vydali proti proudu potůčku s krásně zbarvenou vodou. A dobře jsme udělali. Na konci nás čekal vývěr s přímo impozantním portálem. Této jeskyni ještě dlužíme návrat v overalech. Prolezli jsme co šlo v civilu a špinavý jak prasata se vydali zpět. Večer jsme si prolezli Filipovu jeskyni – je to díra s krásnou škrapovou výzdobou na které jsem mohla oči nechat (později aj záda 😀 ) a pak hurá na pivo.
Ve čvrtek jsme vyrazili do Polevy, na kterou jsme si všichni těšili jak na Vánoce. Cesta k ní byla dlouhá a náročná a tak jsme si udělali přestávku u jeskyně Vranovec. Některým jedincům se poštěstilo a objevili zhruba 20m dlouhou skluzavku aj se zatáčkou. Byl to opravdu úžasný zážitek vidět mizejícího Béďu po té co mě upozornil, že to tady trochu klouže – nikdy na to nezapomenu 🙂 . No, dost bylo srandy a tak se vydáváme na zbylý úsek nesnadné cesty k Polevě. Ale stálo to za to. Slovy se to nedá popsat, posuďte sami na fotkách 😉 . Do Gerniku se vracíme až za tmy, znavení a spokojení.
V pátek jsme vyrazili do jeskyně s Muchou – moc pěkná prolézačka se spoustou zajímavých odboček a s kvanty netopýrů. Já jsem si této jeskyně užila až až a budu na ni dlouho vzpomínat. Cestou zpět jsme to s Béďou nevydrželi a splnili slib vývěru z úterý. Prolezli jsme co to šlo. Já se dostala až na aktivní tok a do míst s krásnou výzdobou. Podle všeho jen díky tomu, že jsme chytli nízký stav vody. V této jeskyni bylo hned několik pěkných sifonů a úzké chodbičky mi tu dali pěkně zabrat, takže jsem si dala večer pivo s o to větší chutí 🙂 .
V sobotu jsme se už jen rozločili a vyrazili do rodné vlasti. Cesta nám zabrala téměř celý den, ale protože původní plánovaný návrat byl na neděli, tak jsme s Béďou neváhali, přelodili se do Berušky a vyrazili na noční přepad dagmaráků. Odměnou za uchystané překvápko nám bylo noční békání s kytarou v lomu a rumová smršť. Takže to byla výborná tečka za úžasným týdnem plným nezapomenutelných zážitků ve společnosti báječných lidí 🙂 .
Ještě jednou díky všem za supr týden a Rumunsko teš se – my se vrátíme !!
Foto od Bédi a Zuzu
Foto Vranovec a Poleva od Zuzanáče.
