V pátek 4.srpna jsem měla nachystaný přímo u fabriky odvoz v podobě červeného auta s netopýrem vzadu. Směr byl jasný – KRAS ! Tentokrát ne do našeho, ale vyrazili jsme s Béďou na Strážov. Po necelých 2 hodinách jízdy, stádu srnek, jednom obřím jelenovi a kruháči, který jsme podle navigace měli projet rovně jsme byli na místě. Objevila se před námi nádherná základna v bezprostřední blízkosti propasti Kortmanka. Oheň už plápolal a u něj nás čekala společnost 5 jeskyňářů. Tak jsme zapálili karby, vytáhli rum a užili si pěkný večer pod hvězdami mezi lesy. Po pokročilé hodince (nebo hladince??) jsme se odebrali spát a rovnou třemi směry. Pro dnešní večer se v ložnice přeměnili základna, seník aj samotná loučka, kde jsme si s Béďou ustlali na celtě.
Protože na akci byl přítomný i Jeníček z Dagmary (a dagmaráci ví jak správně budit královnu jihu) na snídani jsem měla nachystaný panák rumu 😀 . Protože většina strážováků měla dorazit až v neděli vymyslel Bohúš záložní plán. V počtu 5 lidí (Buhúš, já, Béďa, Jeník s Katarínou a Miro) jsme se nalodili k Bohúšovi do auta a vyrazili pro nás neznámo kam. Dojeli jsme kusek za Hrubou Kačku, převlékli se a následovali našeho průvodce k závrtu, který ho prý už delší dobu zajímá. Cíl akce „trošku to vyčistíme a v zimě se uvidí“ se nám nakonec trošku zvrhl, ale hezky od začátku.
První práce byli čistě „hrabáčské“ neb na dně závrtu ležela minimálně metrová vrstva listí, hlíny a dalšího lesního bordelu. Až po něm se začala objevovat skala. To už nastoupila tvrdá mužská práce. Vyvalování velkých mazlíků do vcelku prudkého svahu závrtu nebyla žádná malina. Ale moraváky jen tak něco nezastaví a nedostatek nářadí už vůbec ne. Béďa se ukázal jako velmi zdatný kamenobijec, neandrtálským způsobem rozbíjel kameny až všechny a všechno kolem zasypávali drobné úlomky. Díky tomuto výjevu dostal od nás závrt pracovní název Kamený dážď. Po rozbití a vytažení jednoho většího skaliska se před námi otevřel menší portálek. Zhruba půl metru vysoký a metr široký, za ním stejně široká asi 1,20m dlouhá prostora s pokračující (zatím) neprůleznou puklinou nalevo směřující šikmo dolů. Prostora je z části tvořena volnými bloky a pokryta lesním bordelem. Ve všech přítomných vzbudila zvědavost, ale únava byla silnější a tak jsme to protentokrát zabalili. Já, Béďa a Jeník s Katarínou jsme vyrazili pěšky přes hřeben a užili si okolní přírodu a výhledy. Pro sobotní obžerstvení jsme se rozhodli zajet na pizzu do restaurace Pod orechom. Najedli se, napili, pokecali, ale když z rádia začali hrát Kortmanovci rozhodli jsme se to brát jako znamení a vyrazili zpět nahoru poslechnout si Bohúše naživo 🙂 Když jsme dorazili jela zábava už v plném proudu, přibylo několik hostů a zbytek večera proběhl velmi příjemně za zvuků kytary.
V neděli už se schylovalo k větší pracovní akci. Dorazilo několik aut jeskyňářů ozbrojených dobrou náladou a chutí si řádně zabádat. Vyrazili jsme k jeskyni na Hrubé Kačce. Strážováci nasadili atombordely a zmizeli v díře. My moraváci jsme toto vybavení považovali za zbytečný luxus a až uvnitř jeskyně jsme pocítili jakou jsme udělali chybu. Ze stěn tekla voda téměř proudem a spolu s průvanem, který tu byl to nebyla nejlepší kombinace, ale co už – chybama se jeskyňář učí. Poučení pro příště: „Věř tomu co ti jeskyňář vykládá o své domácí lokalitě“ :D. Béďa byl po sobotním prokázání svých kvalit umístěn v náročnější pasáži a já s Katarínou jsme se vystřídali na konci při ukládání kameniva do deponie. Někdy mezi 3-4 hodinou odpoledne jsme vylezli promrzlí ven a rozhodli se pro ukončení akce neb nás ještě čekala delší cesta domů. Ještě jsme se prošli pěšky na základnu. Tam jsme se postupně slezli všici, pobalili se, rozločili a spokojení s probádaným víkendem jsme vyrazili k domovu.
Moc a moc se omlouvám, ale vážně si napamatuji jména všech účastníků (bylo vás na mě za ten víkend hodně). Tak můžu jmenovat jen staré známé:
Strážovské vrchy – Katarina, Bohúš, Miro
ZO 6-08 Dagmar – Jeníček
ZO -11 Královopolská – Béďa
