Letošní ročník Velikonoc na Ponoru byl, co se postupů a udělané práce týče, opravdu skvělý. Ale jako vždy – podíváme se na to postupně.
V pátek jsme se rozhodli mít nekopací den. Já se vrhla na natírání kadibudky a Pavel zkoušel napojit hadici na vojenský ventilátor co máme na boudě. Sice máme udělaný větráčky, ale mít zdroj kyslíku nezávislý na baterii, je v našich končinách přeci jen výhodnější. Nakonec se to povedlo a když dorazil můj taťka Zdeněk, vyrazili vyzkoušet jaký to má tah. Pavel slezl do díry a Zdeněk po domluveném čase začal točit klikou. Když se vrátili, dostalo se mi nadšeného popisu, že to má parádní tah. Já už měla práci hotovou, chvilku jsme pokecali se Saigonem, který se stavil na otočku a vyrazili jsme na procházku pod Hádek. Tam jsme měli sraz s Dejvem a Katkou, kteří jeli kolem s kolem. Sice měli v plánu jet zpět do Brna, ale nakonec vyrazili s nama na boudu. Rozdělali jsme oheň, upekli buřty a aj ta kytárka se vytáhla.
Dejv s Katkou odjeli, ale vystřídal je Péťa s Luckou. Já se vrhla na vyklízení skladu a Pavel s Péťou zmizeli v Ponoru. Všichni jsme měli náročný den. Četa z Ponoru byla nucena deponovat po jeskyni, ale výsledky měli skvělé. Dle všeho Zurčící přítok není pouze přítok!
Pavel šel do jeskyně Ve Skalce a já s kopacím nářadím vyrazila do skladu. Bylo potřeba dostat ven pár zbytků podlahy – co nebylo shnilé, bylo prožrané houbou. Z těchto důvodů jsem musela podlahu aj snížit – ta houba nám tam řádí opravdu fest. Odpoledne jsme vyrazili na občerstvení pod Hádek. Tam jsme se potkali se skupinkou seveřanů, která byla s naší Kač obdivovat krásy údolí Říčky. Chvilku jsme poseděli, pokecali a vyrazili zpět. Vzali jsme to přes ZUB a cestou obdivovali výhled a prozkoumávali skalky. Večer šel Pavel přemlouvat šutry do Skalky, aby ji laskavě opustili a dočkal se odměny. Nyní koukáme do 2m dlouhé volné chodbičky, která se nakonci láme. Kam? Ještě nevíme – momentální průleznost je asi jen na Kučáka.
Je to tak, pondělí bylo silně chalupářské. Přetřídili jsme a na skládali zpět věci do skladu – což nám zabralo asi nejvíce času. Dále jsme opravili okno, vyrobili koše ze starých židlí, upravili ohniště a vymetli komín a okapy. Ale Pavel už byl celý nesvůj a tak jsme vyrazili do Ponoru. V Zurčícím přítoku byla v sobotu nahmatána volná dutina, cílem bylo zjistit jak je velká. Prokopli jsme asi metr a nakoukli do ní. Je to volná prostůrka velká zhruba na sednutí. Až do ní jsme se nedostali, na to je potřeba ještě trochu zahloubit průlez (momentálně by se tam dostal opět jen Kučák :D). Co je ale hlavní je vidět pokračování, které není vyplněno sedimentem v plném profilu! No, více zjistíme až se tam dostanem. Spokojeni a zvědaví jsme ulehli do spacáků.
Páté ráno v řadě jsme si dali snídani na verandě. Úklid a odjezd domů a do práce. No co dodat – radši bychom šli kopat samozřejmě 😀
Video z postupů aneb na co se můžem těšit – ZDE
Bezpartijní
