S Pavlem jsme šli na základnu pěšky z Březiny a tak jsme tu spoušť viděli hned. Kolem Ponoru spousta naplavených menších i větších větví, směrem ke skruži koryto od proudící vody a po obvodu skruže metr propad dolů. Chvilku jsme na to zírali a hlavama nám běžela stejná myšlenka „jak to asi vypadá dole“. Zvědavost a obavy by nám nedělali dobře na spaní a tak Pavel skáče do overalu, po té doslova skáče do skruže – díky propadu se to jinak nedá – a jde na obhlídku. První zprávy jsou dobré, Lisovna drží. Další už moc pozitivní nejsou, od druhého žebříku je to neprůlezné. Do Vánoční síňky se nedá dostat. Naštěstí není průlez vyplněn v celém profilu, tak jdeme na to. Nachystat lano, kladku, kýble… kýble máme tři, zbytek zůstal v Mraveništi a na čelbě, tak se k nim budeme muset prokopat. Já s Katkou si bereme na starost povrch, Dejv mizí dolů za Pavlem. Po prvním kýblu se ze spod ozývá Dejv. „Kde přesně byl ten obraz? On tady asi není“. Tím se potvrdili naše obavy, že v jeskyni v jednu chvíli bylo opravdu hodně vody neb naplavený bordel nebyl jen kolem skruže, ale i na deklu. Ven postupně putuje 12kýblů a 1lódna. Vše je řídké, smradlavé bahínko, které se do kýblu vcucne a na povrchu je to boj dostat ho ven. K tomu nějaké sklo a větve. Pavel s Dejvem se nakonec prokloužou do Vánoční a přes posunuté lyžiny i do Mraveniště, ale průlez je velmi těsný. V Mraveništi na ně čeká obdobná spoušť jako ve zbytku jeskyně a… a čeká tam i anděl. Bohužel bez rámu, ten voda naporcovala na malé kousky. Zbytek jeskyně před větší spouští snad zachránili právě nechané kýble, které voda napasovala do Cesty vyvolených. Pro páteční večer toho máme dost. Opečem buřta, chvilku pokecáme u ohně a jdem spát.
Plán na sobotu je tedy jasný, bude se čistit Mraveniště, je potřeba vyčistit a zahloubit koryto pro vodu kolem Ponoru, které se zaneslo a díky tomu si voda vzpomněla na svoji starou cestu. Ještě než se navlečeme do overalů, jde Pavel na střechu a provizorně ji vyspravuje plachtou. Už tak křehká místa nevydržela nápor vody a propláchnutý máme i sklad. Do jeskyně mizí Dejv, Saigon a Pavel. Na povrchu opět válčí ženské duo Zuzu-Katka a Erik s Martinou se vrhli na čištění koryta. Po 31kýblech vyhlašujeme pauzu na oběd. Pavel ještě jde za Cestu vyvolených, která opět dostává svému jménu. No, jde – proklouže se skrz úžinu. Na konec jeskyně se dá dostat, resp proplavat skrz bahínko. Jediné, co není zanesené, je Zurčící přítok. Je patrné, že tudy voda tekla, svědčí o tom propláchnutý štěrk. Ale odtok tudy byl očividně silnější než jinde, neb se to nezaneslo. Na konci jeskyně jsou splavené zbylé kýble a druhá lódna, kterou voda vyloženě nacpala do koncového odtoku. Tolik ke zprávám, co nám Pavel podal při obědě.
Erik s Martinou se vypravili na oběd Pod Hádek a zbytek se chystal na druhou směnu. Do příprav jsme se zabrali natolik, že nás z nich probudili až Erik s Martinou když se vrátili z oběda :). Všici jsme byli krásně rozespalí a do overalů se nám ještě nechtělo, sluníčko hezky svítí a v jeskyni se dá dělat i po tmě. Naše blonďaté hrdličky balí kufry a my se vypravili pěšky Pod hádek do vody a na jedno točené. Voda byla krásně chladivá a osvěžující. Ještě ve vodě se k nám přidal Kajus a po příchodu zpět na základnu na nás čekala další nečekaná posila, a to Adam. Tak tedy vyrážíme. Jak správně řekl Pavel „ty sr**ky, se sami nevytahaj“. Na povrchu se k ženám přidává Dejv, zbytek mizí v jeskyni. Vytahali jsme dalších 29kýblů a cesta do Mraveniště je víceméně vyčištěna. Po krásné, voňavé pracovce bere Pavel za odměnu Adama a Kajuse na exkurzi. Místo třešničky na dortu jim bylo dokonce dovoleno vytáhnout zbylých osm kýblů a jednu lódnu z konce jeskyně. Jak kluci vypadali před a po pracovce se můžete podívat v galerii. No, opět toho máme dost. Opékáme buřty, chvilku kecáme, pak přemýšlíme o spacákové párty, ale ani na tu už nebyla síla a rovnou jdem spát.
V neděli jsme neměli moc vlídnou předpověď počasí, Kajus mizí jako první – má to nejdál a zmoknout na motorce není moc lákavá vyhlídka. Pavel jde dokončit co začal Erik s Martinou. Je potřeba pořádně zahloubit obchvat pro vodu, aby se jí zase nezachtělo prohlížet si Ponor. Práci dokončuje už za deště a na základnu se vrací durch mokrý. Mezitím nás opustil Dejv s Katkou. Zbývá uklidit, pobalit a též se vydat domů.
Díky všem odvážným a vytrvalým co nám pomohli v této nemilé chvíli. Místo objevování jsme se tentokrát museli spokojit se znovuobjevováním.
Účast
Za SHKB
Zuzu, Dejv, Saigon, Erik
Hosté
Martina M. (6-20), Kajus (6-21), Pavel-Krteček (ČSS), Katka M.(bez.), Adam M. (bez.)
