Speleohistorický klub Brno

V sobotu 7.12. proběhla na ZUBu pravděpodobně (?) poslední letošní akce. Ráno bylo, vzhledem ke globálně-oteplené zimě, poměrně chladno a doma cestou k autu jsem na zmrzlém chodníku div nehodil kládu, ale cesta přes Vysočinu po D1 proběhla celkem klidně, a tak jsem se kolem desáté zdárně sešel v díře s Bobem, který už měl od devíti všechno připraveno a mohlo se začít s těžbou. Po posledním bombardování na minulé akci, kdy jsem dostal pár přímých zásahů, jsme naznali, že bude nejlepší tentokrát přerušit spolupráci a vydat se cestou nemilosrdného, ale bezpečného individualismu – Bob nad čelbou u Východní a já v Krtčí noře. Na akci byl ještě zadoodlený Pavel Obrdlík, leč jsme neměli bližší info, kdy přesně se objeví, a tak jsme každý nastoupili na svá smluvená pracoviště. Bob s využitím částečné mechanizace s vrtačkou, na mě zbylo primitivní, ale účinné bádací kladívko.

Když jsem nakopal sedmou lódnu, ozval se shůry Pavel. Vydal jsem se mu tedy na povrch pomoct vytahat Bobovu nadílku – prostor pod Východní se nechutně naplnil hroudami strženého sedimentu a úlomky ZUBního kamene – program na zbytek dopoledne (a notný kus odpoledne) byl tak vyřešen. Po menším zaškolení (např. že pokyn z díry STOP!!! znamená pro obsluhu vrátku opravdu a bezpodmínečně STOP!!!) jsme s Pavlem začali vytahovat Bobovu předvánoční nadílku. S Pavlem jsme mezitím fajn pokecali (zajímavé bylo téma Lesní školy), jen škoda, že musel po hodině zmizet… Ale i tak bylo bezva, že přijel a pomohl. V takové situaci se další pár rukou navíc než hodí i když jen na chvilku.

Po cca další hodině osamoceného vytahování jsem toho měl poměrně po krk – zvlášť když po Bobově hlášce „ještě asi šest lóden“ jsem jich vytahal několik desítek a pořád bez vyhlídky na konec. Došlo tedy ke vzpouře – zalezl jsem dolů a kupodivu jsem zjistil, že kromě mých sedmi lóden je vše vytěženo… Nicméně Bob se obětoval a zmíněné nádoby jsme vytahali v obráceném obsazení. Nezávisle na sobě a poměrně kuriózně jsme si ověřili i celkový dnešní počet – 51 lóden venku. Což mě utvrdilo v tom, že Bobův způsob těžby je trošku efektivnější než můj… (Bobova poznámka: Naprosto nechápu, jak si to mohl zapamatovat přesně na lódnu, když u toho ještě povídal s Pavlem. Přišel dolů a když se ho ptám kolik napočítal, říká: „44“. Já že na to mám počítadlo, ať si spočte kameny. Napočítal 4 malé a 8 velkých. Na lódnu přesně.)

Po nezbytném obžerstvení jsme pokračovali na svých stanovištích. Naplnil jsem všechny lódny a Bob poshazoval další kopu, o dost větší než prvně. Shodli jsme se, že tahání necháme na příště (nebo na někoho jiného…) V Krtkovce jsem se posunul jen asi o 40 cm v celé ploše. Pořád pokračuje stejným směrem někam za zával, nad kterým Bob kopal. Chodba se teď, zdá se, mírně rozšiřuje. Pískové sedimenty pomalu ustupují na úkor tuhé jílové hmotě. Je fakt, že vytahovat to z úzké chodby v jednom člověku je poměrně masakr, ale zase jsem si nostalgicky připomněl těžbu v Trucchodbě. Bob alespoň zprovoznil lanovku, což transport k Východní propasti alespoň částečně ulehčil.

Dále přepisuji Bobův precizní popis tzv. „Nakopnuté chodbičky“ u Východní propasti, jak ji posledně lakonicky nazval Dave Luv: Výška stropu se pomalu blíží na úroveň dna Katčiny síňky. Strop se pořád mírně zdvihá. Hlinité sedimenty jsou u stropu mírně odsednuté (0,5-2 cm) sklon stoupání stropu ve spádnici je 45-60°. Strop je klenutý jen k levé straně. Celková výška chodbičky se špatně určuje, protože, kvůli nutnosti odkopávat materiál od stropu, není možné zatím těžit až na skalní dno, aby bylo možné na strop dosáhnout a aby se stěna nezřítila na kopajícího. Původně víceméně čistě jílovité sedimenty jsou nyní v horní cca 60- 80 cm vrstvě vyplněny částečně balvany což zvyšuje riziko a komplikuje těžbu. Největší balvan měl cca 40x60x70 cm a bylo nutné ho na dvakrát rozpojovat ještě ve stěně, aby neublížil. Ostatní kameny mají velikost do 30 cm. Vrchní vrstva sedimentů je docela kyprá, ale v hloubce pod 10 cm se už jedná o tvrdý houževnatý jíl. Chodbička se mírně rozšiřuje vlevo a celková šíře bude odhadem okolo 1,4 m a prostor tak nyní působí jako malá síňka. Charakter sedimentů se horizontálně nemění, Vertikálně se zvyšuje tvrdost. Vrstvy nejsou pozorovatelné. Levá část síňky je tvořena šikmo uloženým kamenným dnem které končí v systému puklin (nevyčištěno) a dále pokračuje klenutým stropem. Centrální a pravá část nejsou zatím zahloubeny, takže nelze doposud říct, jestli oba prostory nad sebou jsou ve skutečnosti jediný nebo se jedná o dvě paralelní chodby. Primárně je třeba odstranit volné či částečně uvolněné balvany/kameny ve stropní části a pak teprve bude možné postoupit v odkopání dna.)

Skončili jsme okolo páté. Došla síla, baterky do vrtačky a už volaly další povinnosti. Široký sekáč, který jsme před cca 2 lety na tuto činnost pořídili, ale dosud moc nepoužívali, se víc než osvědčil. Zase jedna fajn akce!