Audience u Královny Jihu vol. 2 – pracovní sobota v sondě

Úterý, 25.1.2022 - 0:32 · Komentářů: 2

Víkend 10-12.12.2021: „A to je jako všechno Béďo?“ Stojíme před ústím Kamenného žlíbku, u přívěsného vozíku na kterém je úhledně vyskládána hromádka plastových panelů připomínajících dřevěnná prkna. Není to nic jiného než budoucí výztuha stěn sondy do spodních pater Ochozské jeskyně. Podle divokých Bedřichových zvěstí (podaných dramaticky v předvečer soboty na boudě u Ponoru) jsme si představovali mnohem větší množství a z toho plynoucí nesnáze. Takto rozdělujeme materiál na dvě poloviny a jednu z nich svazujeme popruhy do hraničky a navazujeme na lano. Je čerstvě nasněženo, takže předpokládáme, že táhnout za sebou takové „saně“ bude efektivnější než se trápit s deskami na ramenou. Ve čtyřech lidech (krom Bédi jsem tu já, Staňa a čekatelka Anička) se nám daří s menšími obtížemi táhnout desky až ke vstupu do jeskyně. Cestou nákladem likvidujeme sněhuláka a potkáváme výpomoc od Dagmaráků – Šlimce a dredatého muže Jéňu, který se zmrzlými dredy čouhajícími zpod helmy vypadá jako postavička ze sci-fi hororu. Nakonec se k nám přidává i další zájemce o členství Zdeněk a Kuča, kterého vyhodila z auta na mráz (včetně kytárky) jeho paní.

V tomto hromadném spartakiádním počtu již není problém postupně odnosit materiál přes Zkamenělou řeku k ústí šachty do Hradebního dómku. S poslední várkou navíc pomáhá náhodný kolemjdoucí turista, kterého pak za odměnu provázíme jeskyní až ke Smuteční vrbě. Anička je v Ochozské také poprvé a krom brček v Galerii obdivuje jako mnoho jiných žen a slečen především falický stalagmit „Dívčí sen“.

Po úspěšné exkurzi taháme nějaký ten přebytečný sediment ze dna sondy a Zdeněk se osvědčuje jako výborný gymnasta, když v prapodivné jogínské pozici zapřený do rozporu háže obsah kýblů elegantně obloukem do vhodného výklenku povýšeného na deponium. Pak je vytažena stará zteřelá výdřeva a aplikovány ocelové výztuhy. Po vyčerpání energie posledního akumulátoru ve vrtačkách je rozpracované dílo opuštěno a již za tmy je rozhodnuto k ústupu na Ponor.

Večer již probíhá v menším komorním duchu na boudě už bez Zdeňka a Dagmaráků. Kuču se mi nepodaří porazit v partii šachu a to ani za použití osvědčené přímé akce „zaútoč střelcem“ kdy se snažíme protivníka bodnout do oka šachovou figurkou. S novou podlahou a dřevníkem plným dřeva jsou zimní večery na základně mnohem příjemnější. Kuča dokonce nehrál a nezpíval falešně a Redlův kus „Ve vysokých horách“ byl hezkým zakončením jeskyňářské soboty na jihu tohoto podivného kraje, kde je toho možné ještě tolik objevovat.