Rok s rokem se sešly a byl čas účtování… výročka byla tentokrát netradičně svolána na neděli (některým se sobota nehodila), ale přesto se část skupiny sešla už v pátek (přeci jen posezení do noci s kamarády má své kouzlo).
Ledový klíč, který postupně zamykal silnice, sice některé zdržel, ale nakonec dorazili všichni, kteří přijet chtěli. Rozloučili jsme se v duchu s těmi, co se rozhodli buď s jeskyňařením skončit, anebo se rozhodli pokračovat v jiných jeskyňářských skupinách (Petr K., Zuzka, Kač, Týna, Pavel Ol.). Třetina lidí. Smutné. Ale lidé přichází, odejdou. Problémy se zapomenou, hezké vzpomínky zůstávají. Jen snad škoda, že jsme se nemohli rozloučit osobně. Přejeme jim, ať se jim i dál v životě daří, a těšíme se, že se třeba zase někdy potkáme. Když ne na našich lokalitách, tak třeba někde v Krasu…
Po zhodnocení činnosti za loňský rok, bylo zvoleno nové vedení. K výměně došlo na postech předsedy a revizora. Standa na funkci rezignoval, protože ho nyní čekají mnohem komplexnější projekty v soukromém životě, a nahradil ho Bob. Zuzku nahradil Duna. Všem těm co funkce vykonávali, děkujeme za kus práce. Za čas, který skupině věnovali.
Naplánovali jsme činnost na tento rok. Mimo tradiční bádací akce se ukazuje nutné provést nezbytnou opravu hydroizolace střechy základny a zajistit osypem skruže na Ponoru, kolem kterých se loni prohnala velká voda a hrozí jejich uvolnění. Další nutností bude zajistit opravu nebo koupi nářadí (akuvrtačka, motorová pila), které již fungují jen s obtížemi nebo nefungují vůbec. Je nutné opravit poškozené ruční nářadí z jeskyně. Bylo by dobré dotáhnout komunikaci v jeskyni s povrchem, pokračovat v přípravách natažení dráhy… Probraly se další drobnosti potřebné pro chod skupiny a po již tradičním focení (jako zázrakem šel zrovna někdo kolem, kdo podržel foťák) jsme se rozešli. Část spěchala domů, část se rozhodla vypořádat s hromadou kamení a sedimentu, který byl deponován na dně Východní propasti a před Krtkovkou. Cesta z boudy na ZUB však vypadala totálně nesjízdně. Nový asfalt byl pokrytý souvislou vrstvou ledu. Neschůdná a téměř nesjízdná cesta… I jednička byla příliš rychlá…
U díry jsme se sešli okolo jedné hodiny čtyři. Kromě mě s Pavlem přijel ještě Standa, a u díry čekal Pyroman. Nestíhal přijít na schůzi, ale k práci se měl. Věděli jsme, že není moc času (Standa s Pyromanem potřeboval odejít dřív), ale přesto jsme si dali dva cíle – vytahat všechen sediment co byl uvolněn, ale nepodařilo se ho vytáhnout minule ven a ukázat Pavlovi Hnízdo a všechny postupy za poslední půlrok. Pavel s Pyromanem zůstali na povrchu a my jsme je zásobovali zespodu. Po odladění drobných detailů na povrchu se těžba příkladně rozběhla. Vana za vanou mizela nahoru. Čekal jsem, že kluci poleví, ale dokud okolo čtvrté neřekl Pyroman, že končí, těžba pokračovala pořád svižným tempem. Za chvíli pak musel odejít i Standa a tak jsme osiřeli. Hromada se už notně zmenšila, a když se po páté Pavel ptal, jak jsme na tom, že bude pomalu čas, zbývalo vytáhnout poslední tři lódny… Tak ještě protáhnout Pavla jeskyní, ukázat co je nového, vytáhnout zlámané nástroje (motyčku od minule a dnes umřel rýč a palička) a honem nahoru. Okolo šesté odjíždíme. Všechno klouže, jízda lesem připomíná jízdu na saních, posledních pár metru po skluzavce u zahrádek jsme vyjeli jen zázrakem, ale silnice jsou posolené a jedeme domů.
Dobrá akce. Zase se podařilo vytáhnout téměř sedmdesát vaniček (67 napočítáno) a ZUB je připraven na další těžbu. Jsem rád, že přišel Pyroman i ostatní. Těším se na další akci…
