Speleohistorický klub Brno

Po sedmi letech jsme se konečně odhodlali a opět se vydali do pařížských katakomb. Tentokráte jsme byli rozděleni na dvě skupiny: já s Winsikem jsem letěl z Prahy a ostatní jeli autem. Sraz jsme měli na hotelu F1 ve 14. arrondissementu u hřbitova Cimetière de Montrouge. S Winsikem jsme měli lehké zpoždění, neboť ČSA již zvoní hrana (zanikají v říjnu) a tak již šetří na kde čem. Po příjezdu proběhl nákup v Monoprixu, přebalení věcí a zabalení speleovaku. V 19 hodin jsme již měli sraz s Francouzem Robinem, kterému se narodila dcera před dvěma měsíci, a dostal první volný večer k oslavě v podzemí. Dnešním cílem byl oddělený a „menší“ systém jako GRS ve 13. arrodissementu lokalizovaný především severně od Place d’Italie. Tam jsem byl naposledy v roce 2013 s Dorianem, který teď již dlouhodobě bydlí na Kostarice. A tak jsme se všichni zdárně sešli u poklopu, proběhla výměna kořalek a slivovice a slezli jsme dolů. Jednalo se o obdélníkový poklop rozdělený na dva trojúhelníky. Bylo to poměrně hluboko a museli jsme protáhnout vaky několika podlážkami, což bylo méně příjemné. Po cestě na místo party se dozvídáme různé novinky. Robin nám na mapě GRS ochotně ukazuje, kde se nacházejí různé novosti a co nově navštívit. Pro ukázání okolí se nás ujímá jeden Francouz a jdeme na sever systému. Po chvíli nás opouští, neboť procházíme poruchou kanalizace s náležitou vůní. Nicméně díky tomu se dostaneme dále na pěkná místa, kde moc lidí nechodí. Zde probíhá iniciace Winsika a Bédi, na jejímž konci každý dostane svou mapu GRS a části 13. Iniciace je lehce moravská, ne typicky katafilská jak se provádí v La fontaine des Charteux. Dále pokračujeme na jih před nacistické podzemní chodby až pod Place d’Italie a v noci nad ránem vylézáme opět stejným poklopem.

Druhý den ráno si jdeme nakoupit opět do Monoprixu a již po obědě jdeme do tunelu Montsouris. Oproti minule je zde již vstup z ulice, neboť do části Petite Ceinture de Paris se chodí běhat. Máme velké plány a tak se snažíme postupovat podzemím rychleji. Nejdříve navštívíme Cimetière de Montrouge a krásný Salle du Belier s tesaným sloupem. Poté směřujeme na jižní část GRS, přesto však na sever. Opět vidíme klasická místa jako La plage s bývalým Golemem, nyní marťanem, podzemní kino. Jdeme přes Marie-Rose, Salle du Chateau do Le Cellier. Zde se má večer konat diskotéka. Pokračujeme přes Byzance na sever na Carrefour des Morts. Zde je několik zajímavých novinek. Projdeme si i část spodních pater. Následuje přesun páteřní chodbou na Cabinet Mineralogique. Zde posvačíme. Cestou přes La crypte míjíme doslova davy lidí, co se rozhodly, že po prázdninách musí první víkend do katakomb. Rozhodneme se podívat, jak pokračuje party a tak jdeme opět na jih. Po cestě však někdo odpálil bombu mlhy a tak nic nevidíme a párkrát špatně odbočíme. Musíme se vracet a přes pláž jdeme na party. Je tam pár lidí, reproduktory a disko-koule. Dojídáme Béďovo sušené maso a znaveni směřujeme dále na jih k východu poklopem. Po 12 hodinách v podzemí vylézáme ven a jdeme spát.

Ráno po opětovné návštěvě Monoprixu se rozdělíme na dvě skupiny. Část jde navštívit Paříž povrchově a já s Béďou jdu na jih jihu. Je to tajná část podzemí, která je velmi rozsáhlá a nedotčená. Postupujeme vysokou vodou nekonečně dlouhými chodbami, až se konečně dostaneme do první sítě plazivek. Dáme si zasloužené pivo a sušené maso ve snad jediném roomu zdejšího systému. Poté pokračujeme dále, nicméně jedna plazivka mě neudělala úplně dobře, a tak otáčíme a jdeme raději jinam dále na jih. Sál Orků je však bohužel nedostupný, neboť, jak se dozvídáme později ten den, se vstupní chodby k němu zřítily již před cca 15 lety. Pokračujeme stále na jih k Escalier. Schodiště je pěkné a jdeme stále na jih. Bohužel zde prosakuje ze stěn olej, což je nic moc tak otáčíme. Jih jihu jihu tak stále zůstává nedostupný, a co v něm je zastřeno tajemstvím alespoň až do odpoledne. S ostatními máme sraz v kabinetu mineralogie a tak postupujeme zpět do hlavního systému. Dle očekávání některá místa nelze projít, neboť jsou úplně zatopená a tak nám postup trvá dost dlouho. Nakonec s ostatními náhodně potkáváme u pláže a jdeme na Byzanc na jídlo. Zde jsou dva starší a skalní katafilové, kteří nám ochotně poskytnou novou mapu a obšírně mě povykládají o jihu jihu jihu. Také nám doporučí okrajovou část katakomb na severu 15. arrondissementu, kde jsme doposud nikdy nebyli s výstupem ven. Rozhodneme se, že ji navštívíme a tak musíme projít opět pod hřbitovem. Chodby jsou nekonečné a neustále jdeme již více jak dvě hodiny. Míjíme zbořenější a netknuté části katakomb s ještě původní tlející výdřevou, i obří kovové krychle na přepojení dálkových metalických kabelů. Konečně dosáhneme okraje systému. Zde mapa dost nesedí a ještě k tomu se zde často střídají horizonty. Nakonec však najdeme Les Cuilleres, který je opravdu krásný. Najíme se, obřadně si přiťukneme sklenkou vína na zakončení letošních katakomb. Navštívíme ještě salon krásy (Cabinet de Beauté) a Katastrophy (zde je podzemní deník) a vylézáme poklopem se švábi na stěnách. Venku hustě prší a jdeme hodinu pěšky na hotel se vyspat. A tak nám to končí. Během tří intenzivních dnů jsme v podzemí strávili déle, než na povrchu. Celkově přibližně 37 hodin. Druhý den ráno všichni odjíždějí a já pokračuju na týdenní návštěvu do Versailles, která je však již čistě nadzemní.

P.S. Bohužel nefunguje ukládání popisu k fotkám. Takže bez popisu. Fotky 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 15 od Winsika.

Spustit prezentaci